"Šli jsme spát až po půl šesté ráno. V ten moment, kdy všechno skončí, skončí i stresy a očekávání a člověk si uvědomí tu cestu, kterou s hráči prožil. Chvilku jsme pak byli šťastní, že se nám to povedlo," vzpomíná, jak si užil pocit triumfu.
Uznává, že nejnáročnější je šampionát pro hráče samotné, upozorňuje ale, že své výzvy řeší i trenéři. Na turnajích fungují jako mentoři, stratégové a svým způsobem i psychologové.
"Tato generace byla úplně jiná než ty předtím. Fajn kluci, ale přijeli hodně sebevědomí s tím, že chtějí úspěch. Jenže ze začátku byli rozháraní, roztěkaní, mysleli si, že to bude spíš zábava," srovnává Augusta generační proměny mladých hokejistů.
"Doba se mění, mění se hráči i přístup k nim je jiný. Za nás to byla většinou jenom kritika, dnes hráčům musíte trošku drbat za oušky a ukázat jim, jak to má být správně."
Důležitá je i podpora realizačního týmu, který velkou měrou spoluutváří atmosféru celé reprezentace a posiluje jednotu celého týmu. To bylo mimo jiné patrné na poradách mezi třetinami.
"Co jsme jim říkali, jsou věci, které mají zůstat v kabině. Ale nastínili jsme jim základní body a cestu, která vede k tomu, aby dokázali vyhrát," naznačuje Augusta.
"O přestávkách přijdou videokoučové, ukážou nám nějaké věci ze hry. Je třeba, abychom hráčům dali plnohodnotné informace a rady, jak mají hrát a nejenom říkali: 'Hop a jedeme.'"
Děti chtějí zažít úspěch
Jako trenér juniorské reprezentace i jako hráč Augusta věří, že základem úspěchu je vytrvalá a poctivá každodenní práce. Pokud hráči něco takzvaně ošulí, jejich lajdáctví se jim prý vrátí.
"Vždycky jsem si všechno odpracoval. Nikdy jsem nebyl úplně talentovaný hráč, ale věřil jsem, že když tomu dám všechno, tak se mi to vrátí," tvrdí. "Ne vždycky se vám to vrátí, ale aspoň máte ten pocit, že jste pro to udělal všechno. Věřím, že když se pracuje, tak se stanou dobré věci."
Právě lajdáctví je proto jednou z věcí, kterou by hráčům na ledě nikdy netoleroval. Těmi dalšími jsou sobeckost a přehnaný individualismus, které podle něj v týmovém sportu nemají místo.
Naopak žádoucí je, aby hráči hráli hokej s láskou a z přesvědčení, ne kvůli přehnaným ambicím či z donucení.
"Ne všichni musí hrát sport profesionálně nebo se jím chtít živit. Když už jste na vrcholové úrovni, tak už hrát hokej není jen tak. Ale v dalších klubech by to mělo být o tom jít si zahrát, udělat si radost s kamarády, prožít chvíle v kolektivu, naučit se vyhrávat i prohrávat," domnívá se Augusta.
Úspěch českých juniorů proto vnímá i jako motivaci pro případné zájemce o tento sport.
"Když to malé dítě vidí úspěch, jak hráči křepčí a radují se, tak by to chtělo zažít taky. V ten moment to není o tom, že si dítě myslí, že by se sportem živilo, ale chce ho hrát, protože je to zábava a chce zažít pocit vítězství," dodává.
"Teď bude náborová akce Týden hokeje. Doufám, že se objeví co nejvíc mladých lidí, aby třeba za 15 let mohli taky reprezentovat."
Každodenní dřina
Za svou kariéru i jako kouč juniorské reprezentace Augusta přivezl s týmem tři medaile, aktuální stříbrná ale bude pro tuto chvíli poslední. Od května totiž opouští trenérský post národního týmu a přechází zpět do národní soutěže.
"Po třech letech už nastal čas pro nové výzvy a návrat zpátky do extraligového kolotoče. Měl jsem nabídky poslední dva roky a hodně si jich vážím. Teď jsem se rozhodl, že mi chybí každodenní práce. U nároďáku je to sice skvělé, ale je to šest turnajů za rok, pak je to víc skauting," uzavírá Augusta.
"Teď to bude každodenní dřina a domlouvání hráčům. Budu mít i víc času na to, abych je mohl formovat k obrazu svému."
Jaké rituály dodržuje juniorský reprezentační tým? Na jaký moment v národním týmu nikdy nezapomene? A v čem se nejvíc hokej změnil? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru v úvodu článku. Ptá se Světlana Witowská.
Eliška Šťastná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít...
