Jedním ze základních kusů vybavení českých vědců při expedici k hranici polárního kruhu je ikonická červená bunda Českého antarktického výzkumného programu. Jak ale připomíná Stanislava Bezdíček Králová, tato bunda není typickým teplým kusem oblečení.
"Když se na ni podíváte, ten materiál je strašně tenoučký. Jsou to primárně bundy odolné proti větru. Základní pravidlo Antarktidy je naopak vrstvit, vrstvit, vrstvit," vysvětluje členka výpravy z Masarykovy a Mendelovy univerzity v Brně, která se na cestu do Antarktidy připravuje už podruhé.
Společně s dalšími 17 polárníky jí čeká dlouhá cesta letadlem do Chille, poté na Ostrov krále Jiřího a pak plavba na ostrov Jamese Rosse, kde se nachází Polární stanice Johana Greora Mendela.
"Doba na stanici je omezená. Někdy na přelomu února a března nás musí vyzvednout, protože začne antarktická zima, což je koncový bod expedice," popisuje Bezdíček Králová.
Až minus 30 stupňů
Co se týče teplot, dodává, že v pěkných dnech se na Antarktidě okolo mezi minus pěti a pěti stupni Celsia. "Potom máme dny, kdy se v terénu pracovat nesmí. Ty pracovně označujeme jako tzv. saigon. Během nich začne chumelit, je velká vichřice a pocitová teplota klesá až k třiceti stupňům Celsia, někdy i víc," přibližuje vědkyně.
Kromě vhodného oblečení si členové expedice berou věci potřebné pro výzkum. Mezi nimi jsou například dlouhé Pasteurovy pipety. "Používáme je, když pracujeme s takzvanými cryoconity, což jsou zahřátá místa na ledovci. Jsou to díry, které se vyhloubí teplem slunce a uvolní se v nich voda. Ta je okamžitě kolonizovaná mikroby," říká Bezdíček Králová.
Doplňuje, že v takových dírách je stále stejná zima, jediným rozdílem proti zbytku Antarktidy je tekutá voda.
Nové způsoby léčby
Podle Daniela Nývlta z Masarykovy univerzity, vedoucího Českého antarktického výzkumného programu, zkoumají biologové účastnící se výpravy široké spektrum organismů.
"Od archejí přes bakterie, viry až po zelené nebo sněžné řasy. Všechno se snažíme dlouhodobě zkoumat, protože velké množství těchto organismů je v Antarktidě endemických, nikde jinde se tedy nevyskytuje. Některé organismy mohou mít potenciál i v praktických aplikacích," upřesňuje Nývlt.
Stanislava Bezdíček Králová například zkoumá, jak bakterie na Antarktidě vytvářejí tzv. bioaktivní peptidy, malé kousky bílkovin, které jim pomáhají přežít extrémní podmínky. Její výzkum by jednou mohl třeba odhalit cestu k novým způsobům léčby.
"Chceme zjistit, jakým způsobem se peptid v daných podmínkách aktivně mění. Podobné podmínky pak můžeme mít někde tady, přičemž nám nefungují konkrétní látky a přípravky. Spoustu těchto látek má potom význam z biomedicínského hlediska. Vždy nás budou zajímat antimikrobiální nebo antikarcinogenní látky," vysvětluje vědkyně.
Nepřibližovat se k tučňákům
Na Antarktidě si polárníci musí dávat pozor i na hrozící nebezpečí. "Většinou mi každý poví: "Dávejte pozor na lední medvědy." Chtěla bych podotknout, že na Antarktidě nejsou, což nám bezpečnostní situaci zjednodušuje," říká Bezdíček Králová.
Podle ní je ale nutné dávat si pozor například na tučňáky, jelikož tento rok na Antarktidě zuří ptačí chřipka a platí přísné pravidlo nepřibližovat se nejen k nim, ale i k dalším zvířatům.
V případě vážnějšího zranění nebo nemoci by podle Daniela Nývlta musel následovat transport vrtulníkem do Chile. Čeští vědci se ale s takovou situací zatím nesetkali.
"Naštěstí se za těch dvacet let nestalo nic zásadního. Samozřejmě může dojít k potenciálním závažným zraněním, třeba i při práci v terénu nebo na ledovcích. Nikdy nelze eliminovat riziko na absolutní nulu," popisuje Nývlt. Návrat z jubilejní 20. expedice odhadují polárníci přibližně v polovině března.
Marek Hensl, dns Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít...
