V podcastu Na Východ! to šéfredaktorovi Českého rozhlasu Plus Josefu Pazderkovi a reportérovi Ondřeji Soukupovi na základě své zkušenosti potvrdila Tereza Soušková, která v letech 2023 až 2025 vedla České centrum v Kyjevě.
Jeho úkolem bylo - stejně jako 25 dalších poboček Českých center po celém světě - šířit v rámci české zahraniční politiky dobré jméno naší země a povědomí o zdejší kultuře. Ve specifických podmínkách napadené země ale muselo centrum v Kyjevě změnit zaměření.
Namísto dosavadních jazykových kurzů češtiny, knihovny nebo malých divadelních představení začalo víc propojovat české a ukrajinské umělce a pracovníky neziskových organizací, ukazovat sílu ukrajinské kultury českému publiku a reagovat na aktuální situaci.
Přitom ani jej ruské útoky nešetřily. "Někdy jsme letecké poplachy zažívali každý den, někdy byl třeba týden, kdy nebyl ani jeden," upřesňuje Soušková. Nejvážnější situace nastala v prosinci 2024, kdy tlaková vlna od vypálené ruské rakety poničila okna, dveře a vnitřní prostory Českého centra.
Kulturou proti válce
Díky studiím politologie a východoevropských studií znala Tereza Soušková Ukrajinu už před invazí.
"Měla jsem tam spoustu kontaktů a kamarádů, protože jsem tam jezdila často na pracovní projekty nebo soukromé cesty. Takže vlastně mě poté, co jsem vystoupila na nádraží v Kyjevě z vlaku (v roce 2023, pozn. red.), asi nejvíc překvapilo to, jak je Kyjev stejný, ale je úplně jiný," vzpomíná.
Stejné byly podle ní ulice a budovy. Úplně jiní pak lidé. "Když jsem jezdila na Ukrajinu dřív, ještě třeba před rokem 2014, tak byli lidé hodně pasivní. Tamní kulturní scéna, anebo řekněme ta neziskovkářská, byla hodně malinká a strašně bojovala s tím, aby mohla něco dělat," srovnává.
"Najednou tato sféra úplně rozkvetla. Objevila se spousta různých organizací a lidí, kteří bez ohledu na peníze nebo osobní prospěch hrozně chtěli pomáhat. Byli poháněni myšlenkou, že teď můžou malým dílkem přispět k tomu, abychom tuto válku vyhráli," dodává.
Léky a hudební krev do žil
Josef Pazderka si vybavuje, jak byl Kyjev krátce po invazi v roce 2022 liduprázdný. Ale jakmile lidé pochopili, že bezprostřední nebezpečí pominulo a musejí žít i navzdory přítomnosti ruských vojáků v zemi, dostalo podle něj město zvláštní atmosféru.
"Taková až přepálená energie, když se lidé začali vracet," pátrá ve vzpomínkách a přidává zážitek, který mu vyprávěla jeho kyjevská známá Káťa: "Zařídíte si úplně základní bezpečnostní věci.
V lékárně si koupíte pilulky, abyste se ze všeho nesesypali, a poté postupně dospějete k tomu, že si prostě z principu chcete koupit lístek do divadla. Nebo jdete klidně do metra, kde se zpívá v improvizovaných prostorách."
Zpívaly tam často i velké hvězdy jako ukrajinská kapela Okean Elzy nebo irští U2. Přitom takové akce měly svá jasná omezení, například shromažďování lidí na jednom místě mohlo být nebezpečné.
"Ale byla tam velká touha družit se a nějak se vzájemně dobíjet. Káťa mi vykládala, že cítila, jak ji třeba koncerty Okeanu Elzy ve válečných podmínkách dobíjejí baterky na třeba na další tři čtyři měsíce," vzpomíná.
Zahrajte pro vojáky
Přitom sami hudebníci hlavně krátce po napadení země ruskou armádou řešili dilema, jestli vůbec smějí hrát své písně, když jejich přátelé, sousedi a další lidé musejí rukovat na frontu, podotýká Ondřej Soukup.
"Bavil jsem se o tom na konci roku 2022 ve Lvově s nějakými muzikanty a komiky a oni přemýšleli: 'Máme na to vůbec právo?' A pak ale říkali: 'No, ale oni to od nás vlastně ti vojáci chtěli. Přijel prostě na dovolenou kamarád se svými spolubojovníky. Říkali, že jsou tu teď na víkend, a ptali se nás, jestli bude v sobotu nějaký koncert. My jsme říkali, že ještě nevíme... Ale no tak jo!'" zprostředkovává v podcastu Na Východ! tento zážitek Soukup.
Soušková doplňuje, že ruská invaze nejen zintenzivnila kulturní vyžití Ukrajinců, ale přispěla také k bující umělecké tvorbě, a hlavně k povědomí obyčejných lidí o ní:
"Nejvíc mě na tom bavilo to, že Ukrajinci začali vlastně teprve v tomto období poznávat tu svoji kulturu. Samozřejmě znali něco z osnov, ale třeba je to tolik nezajímalo, protože chtěli konzumovat třeba víc tu zahraniční."
"Ale tohle je ten moment, kdy najednou začínají chodit na ukrajinské kusy, na ukrajinské divadelní hry, čtou ukrajinskou klasiku, chodí o tom diskutovat do kaváren, mluví se o tom v rádiu. Je obrovské množství různých akcí a pro mě jakožto znalkyni ukrajinské literatury na akademické úrovni je perfektní v realitě vidět, jak se umění najednou propojuje s lidmi."
Čím se zaobírá současná vlna ukrajinské literatury? O čem teď vtipkují ukrajinští komici? Proč se operní představení v Kyjevě můžou neplánovaně protáhnout přes celou noc a jaké další zážitky to pak nabízí? A co z české kultury oslovuje Ukrajince v době války nejvíc? Poslechněte si celý podcast Na Východ! v audiozáznamu výše.
Josef Pazderka, Ondřej Soukup, Daniela Vrbová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít...
