I ve formuli 1, kde závody obvykle mívají okolo 300 kilometrů, by to byl tuze těsný dojezd. Dvě vteřiny jsou téměř nic i u desetikilometrového běhu. A přece tak nicotný rozdíl byl mezi dvěma motorkáři v cíli dvoutýdenního martyria s názvem Rallye Dakar poté, co odjeli 4 800 měřených kilometrů. Je to nejmenší odstup v historii závodu a možná ještě neuvěřitelnější je, že vše rozlouskly až závěrečné tři kilometry celého dobrodružství.
Američan Ricky Brabec si téměř celou sobotní závěrečnou etapu Dakaru držel víc než tříminutový náskok na Luciana Benavidese. V cíli už ho vyhlížel tým Hondy, aby tu spustili oslavný rej, když náhle jako první dorazil Benavides. On sám se nechápavě otáčel za sebe a napjatě čekal. A později přiznal: "Vůbec jsem nevěděl, co se děje."
Netušil to leckdo.
Pak se v cíli konečně zjevil i Brabec, světelná tabule rázem vyplivla, že i s časovými bonusy, které Američan sbíral za otevírání tratě, to o dvě vteřiny nestačilo. Že náskok poztrácel, že je "jen" druhý. A vítězem je "zmatený" Benavides.
Brabec si ulevil, pak sportovně protivníkovi pogratuloval a zvěstoval mu: "Vyhrál jsi." O chvíli později už na Argentince v euforii naskočil jeho starší bratr Kevin, který má z Dakaru dva motorkářské triumfy, přidal se také jejich otec Norbert a zbytek týmu KTM. "A já konečně pochopil, že ten sen je skutečností," vyprávěl 30letý závodník.
Je to příběh jak z Hollywoodu. Tři kilometry před cílem totiž Brabec udělal navigační chybu, mezi dvěma jezery si vybral špatnou z cest, která ho dovedla do slepé uličky. Když na tohle rozcestí přijel Benavides, zvolil správně a z dálky viděl, jak se k němu vrací nějaký člověk na motorce. "Nejdřív jsem si říkal: 'To nemůže být Ricky'. Myslel jsem, že je to někdo z místních diváků. Ale když jsem přijel blíž, poznal jsem ho. A hned jsem věděl, že tohle je dar do Boha a má šance."
Ještě víc zatopil pod kotlem a svištěl do cíle. V mysli si věřil, že to vyjde. Že dnes je jeho den. "Ano, je to štěstí, ale klíčem k němu bylo, že jsem nikdy nepřestával snít a věřit. I dnes ráno, když jsem se probudil, jsem všem okolo říkal, že mohu vyhrát. Matematicky to bylo nemožné, ale..."
Dorazil do cíle, nicméně logicky netušil nic. Brabec sbíral bonusové vteřiny za otevírání tratě, a tak mohl souboj dopadnout jakkoliv. Nakonec se ale osud přiklonil k němu. "Dvě vteřiny po dvou týdnech?! To je něco neuvěřitelného. Zní to jako vtip a asi s bráchou tvoříme historii," připomněl, že bratr Kevin před třemi lety vyhrál Dakar s náskokem 43 vteřin, což se zdálo jako něco nepřekonatelného. "Neměl jsem žádnou strategii, nikdy jsem nezkoušel zpomalovat, prostě jsem jel. Je mi líto Rickyho, ale takový je Dakar."
Ano, Benavides nekalkuloval. To Brabec v závěru čtvrteční erzety úmyslně zpomalil, aby druhý den neotevíral trať. "Uvidíme, jestli to byla dobrá taktika," říkal pak. Zdálo se, že byla. V pátek vyhrál, v hodnocení přeskočil Benavidese a získal na něj více než tříminutový polštář, který ale ve finále nestačil.
Přitom Benavides na Dakaru ani nemusel být. V říjnu měl při rallye v Maroku nehodu, při které si pochroumal meniskus, kolenní vazy i rameno. Odmítl operaci, která by ho vyřadila z lednového startu na Dakaru, raději podstoupil speciální léčbu a "pod kudlu" půjde až teď. "Já věděl, že tady nemohu prohrát."
Hnala ho i víra. Je to pár dní, co se mu zdál sen, v němž mu předával vítěznou dakarskou trofej Lionel Messi, idol (nejen) všech Argentinců. Pogratuloval mu, popřál mu i poplácal po ramenou. Když se pak Benavides probudil, bral to jako znamení. Řekl o něm týmovému šéfovi i parťákovi Edgaru Canetovi a v pátek večer, když se to vypadalo, že všechny vítězné trumfy drží Brabec, si na ten sen znovu vzpomněl.
A on se stal - alespoň zčásti - skutečností. Benavides vyhrál, byť Messi u toho osobně nebyl.
Ale co není, může po návratu do Argentiny být....
