Do Indonésie se dostal poprvé při psaní diplomové práce a od roku 2014 tam tráví podstatnou část roku. Jeho aktivity zahrnují záchranu a rehabilitaci ohrožených primátů, boj proti nelegálnímu obchodu se zvířaty, vzdělávání místních komunit a veřejnosti a podporu environmentálně šetrného zemědělství. Hostem Vojtěcha Přívětivého byl tentokrát český terénní zoolog a ochránce přírody František Příbrský.
Vy jste v oblasti, kde působíte, udělal obrovský kus práce proti nelegálním chovům a pro ochranu zvířat, je to v Indonésii velký problém?
Nejenom v Indonésii, ale Indonésie je takovým centrem nelegálního obchodu se zvířaty a já se teda nezaměřuji úplně na chovy jako takové, že bych řešil, jestli je někde nějaká množírna nebo něco takového. Je to spíš ten problém, že jsou pytláci, kteří pytlačí pro pašeráky a pašeráci to pak prodávají.
Ale v Indonésii je to tak velkého rozsahu, že tento obchod žene na pokraj vyhubení spoustu druhů a způsobil i vyhubení některých druhů. Po ztrátě přirozeného prostředí je to asi to, co nejvíc ohrožuje biodiverzitu a ohrožené druhy zvířat.
Vy jste nedávno dokonce řešili zabavení dvou siamangů chovaných jako domácí mazlíčci. Jak se taková zvířata k lidem vůbec dostanou?
U nás na západě Sumatry máme tým vyšetřovatelů právě tady toho ilegálního obchodu se zvířaty a zrovna v této provincii to je poměrně běžný. My jsme za poslední dva roky měli těchto případů kolem 20. Opravdu je to tak, že tam v té oblasti působí nějaký pašerák zvířat. Ten má několik pytláků, kteří pro něj loví. A když se stane, že ti pytláci uloví siamangy, většinou to je bohužel tak, že u těch siamangů musí ulovit celou tu rodinu nebo minimálně matku s mládětem. Ta matka to často nepřežije a to mládě potom prodají prostě někomu z vesnice, z města, který ho má jako domácího mazlíčka, protože je to roztomilé.
Dokud to nevyroste, potom už tak roztomilí ani dobří mazlíci nejsou, tak je drží někde v klecích před barákem. Naši vyšetřovatelé si toho všimnou, pak to s místní policií řešíme a ty zvířata zabavíme.
V posledních měsících jste vyšetřoval taky mučení mláďat makaků, které lidé natáčejí a videa pak prodávají na internetu. Máte třeba oporu v tamních zákonech?
To je právě zrovna ten problém, proč ten případ tady je už několik let a nemá zatím moc výhled na nějaké hezké řešení. Musím přiznat, že to je nejvíc traumatizující případ, co jsem kdy řešil. To jsem teda řešil i spoustu ošklivých věcí.
Jsou to Indonésani, kteří nějakým způsobem byli motivovaní k tomu, aby sadisticky mučili mláďata makaků. Natočí to na mobil, pak to nabízejí a zase sadisti ze zahraničí si tato videa kupují. Ale my, co řešíme třeba zrovna ty siamangy a outloně, to jsou všechno ohrožené a chráněné druhy podle indonéského zákona. A tento zákon je dobrý. Takže vy můžete být potrestán velkou pokutou i odnětím svobody třeba až na pět let.
Ale když máte toho makaka, tak to je nechráněný druh podle indonéského zákona. Tento zákon se na něj vůbec nevztahuje. A když ho mučíte, tak se na to vztahuje zákon o welfare a týrání zvířat, který je v Indonésii teda velmi špatný. Takže my teď hledáme cestu, jak postupovat při tom vyšetřování, abychom dopadli ty pachatele, ale současně aby byla možnost je vůbec potrestat. To je takový náš současný cíl....
