Nejen moderním vybavením, ale především osobním přístupem k rodičkám se může pochlubit porodnice v Thomayerově nemocnici v Krči - což jí opakovaně přineslo pražské prvenství v anketě Porodnice roku. S důrazem na komfort a individuální potřeby maminek zde nabízejí vlídné prostředí, snažící se připomínat spíše domov než nemocnici. Proč je porodnice mezi nastávajícími maminkami tolik oblíbená, rozebírá primář Petr Kolek.
Dva tisíce dětí za rok přijde na svět v porodnici Fakultní Thomayerovy nemocnice v Krči. Ačkoli porodnost obecně klesá a leckde tudíž porodů ubývá, zde se tak neděje. Zájem budoucích maminek neochabuje. Leccos možná napoví, že zdejší porodnice opakovaně uspěla v anketě Porodnice roku, kterou s hlasováním samotných matek pořádá u nás zřejmě nejnavštěvovanější portál pro maminky eMimino . Pro rok 2025 zdejší porodnice obhájila pražské prvenství z předchozího roku - mezi sedmi v metropoli hodnocenými zařízeními - a v rámci celorepublikového srovnání získala v pořadí 89 porodnic pomyslný bronz.
Funkcionalistická budova gynekologicko-porodnického oddělení (která není přímo součástí "hlavního areálu" Thomayerovy nemocnice, ale jako pavilon U stojí mezi ním a komplexem Institutu klinické a experimentální medicíny) by podle pohledu zvenčí mohla sloužit i k jiným účelům: možná jako kanceláře, škola nebo hotel. Co funguje uvnitř, ale jasně říká výrazný nápis nad vchodem: Ústav mateřství. Napoví ostatně i stejně pojmenovaná zastávka autobusů městské hromadné dopravy přímo před vstupem.
Ani když jím návštěvník vejde, nemá pocit, že je v nemocnici. Není cítit dezinfekce, ale vůně. Projdete kolem fotokoutku - a také stojanu s obaly na mokré deštníky, jež jsou k mání ve dvou velikostech - a vstoupíte do haly, kde překvapí terária s agamou Čendou a s želvou. Nechybí hned tři prodejní automaty nabízející rozmanité občerstvení i čtvrtý s kávou - ale je tu ještě samoobslužná kavárna... Mimochodem - může překvapit, kolik mužů zde lze potkat: hodně pacientek má mužský doprovod.
Ne zrovna tuctově ostatně vypadají i zdejší porodní pokoje. Snaží se nabízet co nejdomáčtější prostředí; bez příplatku za nadstandard jsou k dispozici vlastní sociální zařízení, lednička, zázemí pro tatínky včetně kávovaru, možnost pouštět hudbu (o což se zpravidla také postarají partneři rodiček). Ve všech porodních boxech je k dispozici takzvaný porodní gauč, umožňující nastavit pohodlnou polohu v první době porodní nebo i při vlastním porodu. Nyní zde připravují vanu pro porody do vody, jejíž instalaci pozdržela nutnost osadit desku zpevňující podlahu.
Tohle všechno primář Petr Kolek považuje za důležité - nicméně Deníku zdůraznil, že úspěch nedělá jen budova a její vybavení, ale především lidé: tým, který zde pracuje. "Samozřejmě jsme rádi, že máme všechno zrekonstruované, vše je komfortní, ale základ je v tom, jak k ženám přistupujeme. Chceme, aby se tady cítily v bezpečí a příjemně," připomněl. Také ředitel FTN Zdeněk Beneš ostatně oceňuje především osobní přístup k budoucím maminkám a kvalitní zdravotní péči poskytovanou jim a jejich dětem. "S tím je samozřejmě spojeno i celkové prostředí, vybavení a komfort, aby se cítily dobře a spokojeně," poznamenal ředitel nemocnice. Také však oceňuje zejména osobní přístup.
Za pravdu jim dává hned nejnovější ze zveřejněných hodnocení, které maminky v rámci ankety píší. Uživatelka Žofie ocenila pěti hvězdičkami jak samotný průběh porodu, tak přístup personálu a jeho snahu, stejně jako následný pobyt na oddělení. "Cítila jsem se podporována ve všech ohledech, po celou dobu se mnou na jednolůžkovém pokoji pobýval na přistýlce manžel; zcela dle našich potřeb," chválí. "Zkušenost, kterou jsme ve FTN udělali my, bychom přáli každé rodině v očekávání potomka," uvádí.
Jen o den dříve se pochvalně vyjádřil i tatínek Samuel: "Děkujeme všem doktorkám, porodní asistence, doktorům, sestřičkám a veškerému personálu za profesionální a zároveň přátelský přístup. Velmi také oceňujeme, že jsem jako otec mohl být u všeho a spát na rozkládací posteli vedle manželky a syna. Pokud bude třetí dítě, těšíme se na viděnou." Nebo předtím maminka Lenka: "Rodila jsem zde už podruhé a neměnila bych," napsala. "Všichni tu byli milí a snažili se se vším pomoct a pobyt zpříjemnit. Celé porodnici dávám 10/10 - a pokud bych měla ještě někdy v budoucnu rodit, opět tady," připomněla.
Ze slov primáře Kolka plyne, že tyto recenze shrnují, oč se jeho tým snaží.
Jak to děláte, že se vám podařilo nejen získat, ale také obhájit titul nejlépe hodnocené porodnice v Praze?
Je to o obrovském množství detailů i velkých věcí, které musíte dělat. Ale chtěl bych začít týmem, který tady pracuje. Ten buduji už 13 let a snažím se, aby porodnictví směřovalo tou cestou, kterou bych si přál. Snažíme se kopírovat nejnovější trendy, usilujeme o to, aby rodička neměla pocit, že to je nějaký zdravotní výkon. Aby měla pocit, že to je věc, na kterou se může připravit, kterou s ní budeme komunikovat. Tak, aby všechno dopadlo nejlíp: aby byly zdravé maminka i miminko. A zároveň aby se žena necítila jako v nemocnici, ale jako doma. Abychom s ní komunikovali jako s rovným partnerem, se kterým se dohadujete o tom, jak porod bude probíhat, co ona o tom všechno ví, jaké má požadavky - a co my jsme schopni nabídnout. A "potkává se to" někde, kde jsou všichni spokojeni.
Přicházejí maminky informované, nebo musíte hodně vysvětlovat?
Některé jsou velmi informované; prakticky mají porodnictví "v kapse". Jsou velmi erudované a vědí přesně, co chtějí. O to méně práce máte, protože jim nemusíte vysvětlovat, co jaký proces obnáší. Na druhou stranu se někdy všechny požadavky nedají splnit - třeba kvůli zdraví miminka nebo maminky. Pak mohou vzniknout náročné situace, kdy třeba matka stále trvá na spontánním porodu a my víme, že miminko už vyčerpalo rezervy. Musíme té ženě dobře vysvětlit, že už není možné, abychom abychom další hodinu dvě rodili spontánně. Zároveň na to nemáme moc času. To jsou okamžiky, kdy potřebujete být skutečně důvěrným partnerem, protože ona vám důvěřovala. Jsou rodičky, které porodí dítě císařským řezem - a několik let si s sebou nesou trauma, že selhaly, když neporodily spontánně. Je tedy třeba hodně vysvětlovat.
Předpokládám, že jiné zase přicházejí s představou, že císařský řez by byl nejlepší.
Pacientkám vždycky říkám: nechte si nějakou rezervu pro to, že to nemusí skončit podle vysněných ideálů. Je skvělé, když se to tak stane a všichni jsou šťastní, ale v nějakém procentu to tak dopadnout nemusí. S tím je třeba počítat; vyhnout se tak zklamání a nenést si trauma do budoucnosti. Pak jsou ženy, které to nechávají úplně na nás. Řeknou: vy tomu rozumíte, vy jste porodník a já budu rodit tak, jak mi řeknete. I těm samozřejmě musíte všechno vysvětlit. Všechno jim ukážete, všechno jim nabídnete. Za mě je ideální, když rodička má plnou důvěru v porodní tým, tedy porodní asistentku a doktora - pokud tam vůbec doktor musí být.
Takže se stává, že se u porodu rodička s lékařem ani nevidí?
Potká se s ním u příjmu do porodnice, kde lékař musí zhodnotit rizikovost porodu. Pokud stanoví, že to je fyziologický porod, od toho momentu už se o rodičku stará porodní asistentka. Provede ji celým porodem, porodí, eventuálně ošetří porodní poranění. Máme pravidlo, že lékař musí být na porodním sále přítomen, ale nemusí být u porodu. Čistě fyziologické porody a přirozené porody rodí jenom porodní asistentky.
Nepřináší komplikace, pokud si rodička s sebou přivede partnera nebo důvěrnici?
Komplikace nebývají. Na partnery jsme zvyklí. Dneska je standard, že žena přichází s partnerem - a ten tady ještě stráví nějakou dobu i po porodu. Dokonce to vyžadujeme třeba po porodu císařským řezem. Chceme, aby tatínek byl s maminkou na pokoji, aby se mohli starat o miminko společně. Vždycky je to lepší, když tatínek mamince s péčí pomůže. Samozřejmě ale vítáme i pokud tam máme dulu nebo nebo porodní asistentku, kterou si pacientka přivádí svou. To může být velká pomoc. Může se objevit nějaký nesoulad v tom, co si myslíme my a tato porodní asistentka, ale to se dá snadno vykomunikovat a domluva bývá rychlá. A dula je vlastně jen podpora u porodu, od níž se neočekává, že by odborně do porodu zasahovala.
Zmiňoval jste, že za rozhodující považujete kolektiv...
Ano, za mě je nejdůležitější ten tým. Považuji za klíčové, jak fungují doktoři, jak fungují porodní asistentky. Vlastně můžete být v oprýskané porodnici - a když budete mít okolo sebe lidi, k nimž máte důvěru, budete se jim snadno odevzdávat. Vlastně tady dáváte zdravotnickému personálu všanc dva životy, takže důvěra je velmi důležitá. A náš tým důvěru žen umí získávat. Hlavně ji nesmíte zklamat; to je klíčové. Až teď se dostaneme k tomu "hardwaru": vejdete do haly - a nevypadá to jako v nemocnici. Voní to tady, hraje hudba, prostory jsou příjemné. Máme budovu, která byla navržena ještě před válkou, postavena po ní a otevřena v roce 1949; dosud jsme ji stihli ubránit před nějakými zvěrstvy a zásahy. Z architektonické stránky je to pořád velmi hezká historická budova, do které jsou implementovaná moderní zdravotnická pracoviště. Když vezmeme porodní sál, máme tam vlastně všechno kromě porodnické vany.
Ta se ale buduje.
Ano, teď se staví na jednom porodním boxu a v řádu měsíců ji budeme zprovozňovat. Jinak máme všechny výdobytky, na které si ženy mohou vzpomenout. Včetně porodního gauče ve všech boxech.
Jak funguje?
Porodní gauč je taková multiprostorová podložka. Vlastně obrovský obdélník, který jde rozdělit na menší kousky a variabilně poskládat, do čeho chcete. Do křesla, do lehátka, do porodnického lehátka. Uděláte tam prostor pro ošetřujícího, vyšetřujícího nebo pro toho, kdo jde ošetřit porodní poranění. Když žena potřebuje speciální polohy, na boku, na čtyřech, vždycky se to dá variabilně upravit, aby jí ten porodní gauč vyhovoval, aby se mohla opřít, aby jí nebralo sílu, že je delší dobu v nějaké poloze. Za mě skvělá věc; dneska většinu porodů rodíme právě na porodním gauči.
Je vždycky volný, když je potřeba?
Vždycky. Je na každém boxu. Máme čtyři boxy a čtyři porodní gauče. To je velká výhoda proti jiným porodnicím, kde mají třeba jeden porodní gauč na celou porodnici. Máme i další pomůcky; třeba polohovací napářku. To je sedátko s otvorem uprostřed, žena se posadí a dospod se dá nádoba s horkým bylinkovým nálevem. Napařuje a uvolňuje se tak hráz, tlumí se bolest - a v místnosti to krásně voní. Máme tam i aromaterapii, tedy aromalampy s vhodnými olejíčky. Hraje tam hudba, tatínek nebo i maminka mají k dispozici kávovar na kapsle, které nám dodává sponzor. Můžou si tam uvařit čaj, můžou v mikrovlnce ohřát jídlo. Přítomnost tatínka není zpoplatněna. To bych zdůraznil: v naší porodnici se nevybírají peníze ani za nadstandardní pokoje - většina jich je jednolůžkových s vlastním sociálním zařízením - ani za přítomnost tatínka, ani za použití rajského plynu jako tlumení bolesti. Možná i tohle hraje roli v tom, že ženy k nám chtějí chodit: mají tenhle komfort a nic za to nedoplácejí.
Když jste zmínil hudbu - může si maminka vybrat, co se bude hrát?
Pouštějí si ji sami. Většinou vybírá tatínek.
Lze říci, zda je nyní něco v porodnictví novinkou - nebo aktuálním hitem?
Není to něco světoborného nebo zlom v porodnictví, ale trend směřuje k tomu, že porod je veden porodní asistentkou bez vnějších zásahů. Ideálně pokud to není úplně přímo v nemocnici, ale v rámci nemocnice. Vznikají takzvané porodní domy. Třeba v Anglii mají přímo porodní dům spojený spojený s porodnicí, kde se dá udělat akutní císařský řez stejně rychle. Vlastně se tak v rámci nemocnice buduje domácké prostředí. My už od roku 2017 máme projekt na přístavbu našeho pavilonu. Přistavěl by se nový porodní sál, kde by byly porodní boxy jako apartmá nového typu. Ženy by tam měly místnost, kde by se rodilo, ale zároveň by vedle byly obývák, koupelna, kuchyňka. Tam by ženy mohly trávit čas s partnerem nebo s celou rodinou - a ještě víc by se přiblížila možnost cítit se u porodu jako doma. Dnes se porod už ani nebere jako zdravotní výkon. Měl by prostě být hezký, v pěkném prostředí, přinášející dobrý pocit. Chceme přívětivé prostředí, klid, příjemné lidi. Aby se žena cítila skvěle - a aby ráda přišla znovu.
Některé porodnice zdůrazňují přikládání miminka na hrudník matky hned po porodu...
Bonding, ošetření na hrudi maminky, dnes patří mezi naprosto standardní věci. Na pupeční šňůře dáte miminko mamince a okamžitě se přikládá k prsu; hned se snaží přisát. Zavádíme i to, že maminka si ho může vzít a dá si ho na sebe sama. I při císařském řezu máme v rouškování takové okno, přes které si na ně může sáhnout - a pak jí ho stejně dáme na hrudník. Běžné je dnes i dotepání pupečníku. Nechcete ochudit miminko o tu krev, která je v placentě, takže necháte pupečník dotepat. Miminku přiteče dalších třeba 100 nebo 150 mililitrů krve, o niž nebude ochuzeno. Ale to jsou dnes standardní věci, které nikdo neřeší. Nebo třeba provádění nástřihu hráze při spontánních porodech: dřív to bylo v desítkách procent, dnes jsme pod deseti procenty, kdy musíme provést nástřih. Rodíme miminka koncem pánevním; tomu se nebráníme ani u prvorodiček. Provádíme obraty: když je koncem pánevním, snažíme se miminko otočit ještě před porodem na hlavičku. I tyhle věci nás trochu upřednostňují, protože ne všechny porodnice je provádějí. Ne všude třeba rodí koncem pánevním, takže to je naše výhoda. Rodíme spontánně po císařském řezu; i po dvou císařských řezech se snažíme porodit spontánně. To dřív bylo nemyslitelné. My se snažíme s tou ženou vykomunikovat, že to zkusíme - a máme velmi dobrou úspěšnost; asi 75 procent. Tohle jsou ty detaily, které přinášejí výhodu oproti jiným pracovištím. A že to umíme vykomunikovat.
Objevují se i požadavky, které vás překvapí, jsou něčím výjimečné? Kupříkladu pokud přicházejí maminky z jiného kulturního prostředí - nebo si někde něco přečetly? Třeba se pochlubí nějaká celebrita - a ony by to chtěly také.
Požadavky, představy a přání jsou různé. Nepozastavujeme se nad nimi a nepřijde nám to zvláštní.
Řekněme tedy: věci, které jste neměli v učebnici. Častěji se objevuje zájem o konzumaci placenty po porodu. Jak se k tomu stavíte?
Nejsou žádná data, že by to bylo nějak prospěšné. Spíš si myslím, že tam jsou různá hygienická rizika. Ale těžko můžu komentovat, jestli to je dobře, nebo špatně, když k tomu nemáte žádný údaj; můžete mít jenom nějaký subjektivní názor. Když si to žena přeje, je to v pohodě: nemám s tím problém. Placenta je její a má právo rozhodnout, jak s ní naloží - může si s ní dělat, co chce. Někdy ji třeba chce z rituálních důvodů pochovat, někdy ji chce sníst. Je to její věc.
Podléhají porody něčemu jako módní trendy?
Trendem mezi celebritami jsou hypnoporody.
Přiznám, že netuším, co si pod tím představit.
Porod, kdy se hypnózou tlumí bolest. Uvedete ženu do transu, ve kterém porodí - a má z toho takový tantrický zážitek. Otázka je, jak to je ve skutečnosti. Možné to je - ale já to nikdy neviděl, takže to nemůžu posuzovat. Zatím to znám jen z doslechu. Ale když se ptáte na nějaké trendy, nad kterými bych se pozastavil, tak možná tohle. Ale jinak vlastně umíme nebo děláme, co si vzpomenete. Tedy - zatím kromě připravovaného porodu do vody, o kterém jsem si vždycky myslel, že tu nikdy mít nebudeme. Člověk ale musí být otevřený všemu. A když jste otevřený a zjistíte si informace, umíte změnit názor. Když netrváte tvrdohlavě na svém, otevře to nové možnosti. A jednou z nich je právě ten porod do vany, který se mi v tuhle chvíli zdá jako poměrně dobrý pro určitý typ žen. Ty to ocení a určitě budou spokojeny.
Setkal jsem se kdysi s míněním, že tatínek u porodu je spíš problém, protože hrozí, že bude třeba o něj pečovat, jelikož může mít tendenci omdlít.
To jsou takové "staré názory". Dnes máte tatínka téměř u každého porodu. Už jsme na to zvyklí, umíme s nimi pracovat, víme, jak tatínek reaguje, jak vypadá, když mu to třeba nedělá dobře - to ho posadíme. Nebo třeba i žena sama řekne: hele, teď už tě tady nechci, teď počkej venku. I takové věci se dějí. S tatínky to dnes není složité. Naopak: myslím si, že spíš nám to usnadňuje práci: on tam vlastně plní funkci duly. Podporuje ženu psychicky, drží ji za ruku, pomáhá nám třeba s polohou. Už jsme se naučili tatínky využívat, zapojit je do porodu, udělat jim to hezké, aby neměli pocit, že jen někde stojí. Aby naopak měli pocit, že jsou součástí týmu a spolupracují s ním.
A mohou se i leccos přiučit, co se jim pak bude v péči o miminko hodit.
Pak jsou u ošetření dítěte; prakticky u všeho. A myslím si, že spousta žen velmi kvituje, že tam mají partnera. Některé tam zase tatínka absolutně nechtějí. Nikomu nemůžete nic vyčítat, nikoho nemůžete do ničeho nutit. Ti lidé si to prostě musejí udělat tak, jak sami chtějí. My se tomu přizpůsobíme.
Jak dlouho u vás žena pobude?
Porod trvá kolem deseti hodin u prvorodičky - a po něm tady musí strávit 72 hodin. To je kritérium pediatrické společnosti, která ty děti chce mít tři dny v porodnici, aby se stihly vyšetřit a očkovat. Existuje i takzvaný ambulantní porod, kdy si žena péči domluví s ambulantním pediatrem. Pak odchází s miminkem třeba za osm hodin po porodu. Musí ale deklarovat, že má zajištěnou péči. Sehnat pediatra, který ji zajistí, je v Praze trochu problém; vím, že to nabízejí snad dva. Ten lékař musí být k dispozici - a být připraven postarat se o dítě tak, jako se postarají naši pediatři. I víkendy, svátky. Nevíte ale přesně, kdy taková pacientka porodí: to je plus minus 14 dní. Je to prostě velmi svazující věc.
Kolik pracovníků porodnice zaměstnává?
Máme osm desítek porodních asistentek a osmnáct lékařů; plus nějaké externisty.
Daří se členy týmu udržet? Všeobecně se hovoří o nedostatku lékařů, zdravotních sester i dalšího personálu.
Mám stále na stole desítky žádostí o práci. Praha je magnet, který sem táhne lidi z celé republiky, i když tady paradoxně nemusí mít větší plat. Vím, že v okresních nemocnicích bude mít doktor víc peněz než u nás. Tam to dotují kraje, města; potřebují si lékaře udržet. Tady máme tabulkové platy, tam mají smluvní a mohou dát víc peněz, aby si doktory udrželi. Peníze tedy lákadlem nejsou. Ale: jsme velká nemocnice, jsme fakultní nemocnice, jsme akreditovaná nemocnice. Takže u nás, když nastoupí mladý lékař, do atestace si splní všechny povinnosti; nemusí na stáže na jiných pracovištích. To je výhoda velkých fakultních nemocnic - a zároveň s velkou porodnicí. Taková pracoviště jsou v Praze asi tři. To jsou, myslím, věci, které sem táhnou mladé doktory i porodní asistentky. Mají zaručeno dostatečné množství práce, jistotu, že něco uvidí. Že se dostanou k věcem, které by někde na okrese viděli jednou za rok; tady je vidí jednou týdně.
Kolik dětí se u vás ročně rodí?
Díky úspěšnosti, kterou máme, a naší pověsti si stále udržujeme počty kolem dvou tisíc za rok. I přes to, že už asi třetí rok po sobě klesá porodnost - asi o deset procent ročně. My tento pokles nekopírujeme a zřejmě "nasáváme" ženy, které nejdou porodit jinam, ale k nám. Celorepublikově ale za rok 2025 předpokládám nějakých 75 tisíc porodů, což je méně než se očekávalo, protože v roce 2024 jich bylo 84 tisíc a nikdo nečekal, že to ještě bude klesat. Všichni mysleli, že už je to dno - a loni to bude určitě o deset tisíc míň. Nejnižší porodnost v českých zemích od doby, co se to někdy v osmnáctém století začalo počítat.
Jsou nějaké výkyvy ve vytížení porodnice během během roku?
Nejmenší porodnost je v únoru a březnu.
Proč? Napadne mě to, když si odečtu devět měsíců?
Myslím si, že pořád je tu vliv přírodních cyklů. Samozřejmě - trochu hrají roli dovolené a rodí se děti zplozené v letních měsících. Ale jinak se vždycky rodilo nejméně dětí právě v těchto zimních měsících, kdy miminko mělo nejmenší šanci na přežití.
Čekal bych, že tohle už dávno nebude platit. Zásadně se změnily životní styl, prostředí, ve kterém rodiny žijí a děti vyrůstají...
Pořád máme savčí reflexy a pudy; tohle se projevuje pořád. S tím souvisí i to, že se rodí nejvíce v noci. I to je zkušenost savců: matky se potřebovaly skrýt před predátory, někde v noci v skrytu porodily, aby ráno už byly schopné s potomkem někam odejít a schovat se....
