Truchlili jste někdy nad smrtí někoho, kdo ještě nezemřel? Tuto otázku klade česko-slovenský dokument s názvem Kdyby se holubi proměnili ve zlato, který čeká za měsíc světová premiéra na 76. ročníku jednoho z nejvýznamnějších mezinárodních filmových festivalů - Berlinale.
Hluboce osobní debut se dotýká témat sourozenecké lásky a závislosti. Během pěti let v něm Pepa Lubojacki sleduje svého staršího bratra a dva bratrance, kteří žijí bez domova a jsou závislí. Natáčí je na iPhone a snaží se pochopit, proč je jejich život takový, jaký je.
Formálně hravý film Kdyby se holubi proměnili ve zlato kombinuje deníkové záběry se stylizovanými vzpomínkami, fotografiemi animovanými pomocí AI a grafickými intervencemi a vytváří mnohovrstevnatý hlas, v němž se minulost a přítomnost navzájem přepisují. Bez sentimentu sleduje příčiny i důsledky závislosti a klade otázky, kde končí láska a začíná kontrola a co ve skutečnosti znamená respekt: zachraňovat, nebo nechat jít.
Prestižní německý festival, který potrvá od 12. do 22. února, uvede snímek v rámci sekce Forum zaměřené na progresivní autorské filmy.
Film se snaží ukázat závislost od jejích kořenů a psychologických příčin a vyzývá k větší empatii a porozumění. Tvůrci věří, že může být inspirací pro lidi, kteří čelí podobným problémům. Jde o výrazně osobní autorské dílo balancující na pomezí médií, jehož originalita nepochybně přispěla k rozhodnutí selektorů Berlinale zařadit film do sekce Forum - prostoru pro inovativní přístupy v současné světové kinematografii.
"Víckrát, než bych si přála, jsem zažila, jak se svět dívá na lidi se závislostí a na ty, kteří žijí bez domova. Ta izolace, pohrdání a nezájem pochopit bolí. Proto jsem se rozhodla vyprávět náš příběh," říká Pepa Lubojacki, scenáristka a dokumentaristka, absolventka pražské FAMU. Její film podtrhuje, že závislost nevzniká sama od sebe ani jako osobní selhání, ale vyrůstá ze vztahů a prostředí poznamenaných přetrvávající stigmatizací, nedostatkem porozumění a podpory a absencí trauma-informovaného přístupu.
"Náš film zkoumá snahy pomoci blízkému člověku, který žije se závislostí, a ukazuje, jak nesmírně vyčerpávající a sebedestruktivní může být taková cesta, pokud jí chybějí zdravé hranice. Nedokázala jsem zachránit svého otce, ale rozhodla jsem se pokusit zachránit svého staršího bratra. Co ale vlastně znamená někoho zachránit - a je to vůbec možné, aniž by člověk neobětoval vlastní duševní zdraví a život?" ptá se Lubojacki, která na filmu pracovala více než sedm let.
"Z pohledu současné psychologie a psychiatrie považujeme za důležité ukázat, že každý příběh závislosti či života bez domova je jiný, s odlišnými příčinami i možnými východisky. Právě tato rozmanitost nám pomáhá narušovat stereotypy a posilovat empatii," vysvětlují producentky Klára Mamojková a Wanda Kaprálová....
