Jen nemnoho stíhám akce v knihovně Václava Čtvrtka. Dne 14. ledna setrval jsem na přednášce Anny Srbové Crhové po celých dvě a půl hodiny. A nelitoval. Cyklus jejich přednášek dospěl k tématu Umění v ulici. Přítomno bylo 23 posluchačů, z toho 5 dětí školou povinných, dokonce děti z prvního stupně základní školy. Nikdo neusnul, nikdo neodešel před koncem. Srovnávám. Na recitál českých básníků přišli kdysi dva diváci. Knihovní vstupné činí 50 Kč, to jest cena jedné větší zmrzliny. Tak vypadá přístup Jičíňáků ke kultuře?
Anička přišla pečlivě připravena, její slova byla bohatě obrazově dokumentována, hromádka knížek byla taková, že jí snad Anička a sama neunesla. Bohatě komunikovala s posluchači, kladla jím otázku a vyslechla si jejich názory. I děti měly slovo. Obrazový doprovod, který promítala, byl zajímavý. Potěšilo, že téma dokumentovala mnoha obrázky výtvarných děl v Hořicích, och, kde jsou ty časy četných hořických sympozií.
Začala Boudníkem a pokračovala příklady toho, jak vypadá pouliční umění různých tvůrců. Promítala obrázky soch ale i výtvarných počinů. Ptala se diváků, jak by ukázku díla nazvali. U mnohých ukázek vyprávěla i historii. Až úsměvné. Zákaz vystavení díla - sochy. Petice občanů proti tomuto zákroku. Protesty umělců a jejich příznivců proti obřímu bilboardu, který ničil atmosféru sochy.
Od Boudníkovy tvorby v ulicích, až po rozmístění plen na louce u Sudoměře. Připomenutí někdejšího nařízení povinných procent, z ceny stavby, které musel stavebník uvolnit na umělecké dílo. Na fotografiích dokumentovala lektorka důležitost okolí uměleckého artefaktu. Půvabně listovala v přinesených knihách, četla ukázky. V nich propojení souvislostí. Mezi uměním v pravém slova smyslu a zásahy politické moci. Nejen Praha, ale i Jičín měl svou sochu Stalina. To už je dávno, ty doby prožila moje generace.
Je příjemné psát o dobrých počinech knihovny. Zejména přičiní-li se o ně i sami místní lidé.
Aničku znám z Lodžie. Když okolo stolu všichni mluvili, ona si potichu něco zapisovala do notesu. Potkávám jí na akcích Jinčího činu a na výstavách na Valdické bráně. Proč to připisuji? Tohle je ten prototyp kulturních lidí, který se mi líbí. Oni většinou neoplývají světskou slávou, ani velkými výdělky. Za to mají lidstvu co říci nebo ukázat. Viz jejich dílo například výtvarné. Více takových....
