Leonardo da Vinci nebyl jen malířem záhadných úsměvů, ale také vizionářem, který o půl tisíciletí předběhl éru robotiky. V roce 1495 navrhl mechanického rytíře, který dokázal hýbat čelistí i rukama. Objevte příběh stroje, který po staletí odpočíval v tajných kódech jako zapomenutý div techniky.
Když se řekne robot, většina z nás si vybaví futuristické stroje z oceli a křemíku, které jsou doménou 21. století. Jenže skutečný úsvit robotiky se odehrál v mnohem romantičtějších kulisách, v renesanční Itálii na dvoře milánského vévody Ludovica Sforzy.
Právě zde, uprostřed hostin a politických intrik, představil Leonardo da Vinci v roce 1495 svůj "mechanický zázrak". Nebylo to jen nehybné brnění, ale plně funkční humanoidní automat, který dokázal samostatně sedět, hýbat rukama a dokonce otevírat hledí své přilby.
Tento stroj, dnes známý jako Leonardův robotický rytíř, nebyl poháněn elektřinou, ale složitým systémem kladek, ozubených kol a lanek, které simulovaly lidskou anatomii, jak popisuje Wikipedia. Leonardo do něj promítl své hluboké znalosti z pitev, protože lanka nahrazovala šlachy a svaly, zatímco vnitřní převody sloužily jako klouby.
Po staletí byly plány tohoto stroje roztroušeny v Leonardových denících, především v díle známém jako Codex Atlanticus, a nikdo příliš nevěřil, že by taková věc mohla skutečně fungovat. Až moderní rekonstrukce ukázaly, jak hluboce jsme se mýlili.
Srdcem rytíře byl vnitřní mechanismus ukrytý v trupu. Pomocí rotujícího hřídele a vaček mohl robot synchronizovat pohyby paží a hlavy. Jak uvádí portál Leonardo da Vinci Interactive Museum, Leonardo nevyvíjel tento stroj jako zbraň, ale spíše jako ohromující divadelní rekvizitu pro vévodské slavnosti.
Chtěl ukázat, že příroda a technika mluví stejným jazykem. Je fascinující, že Leonardo použil principy, které o pět set let později využili inženýři z NASA při konstrukci robotů pro průzkum vesmíru.
Když v roce 2002 americký odborník na robotiku Mark Rosheim sestrojil model rytíře přesně podle Leonardových nákresů, svět oněměl. Stroj nejenže fungoval, ale jeho pohyby byly překvapivě plynulé a efektivní. Podle National Geographic Rosheim přiznal, že renesanční génius našel řešení, která jsou i pro dnešní inženýry inspirativní svou jednoduchostí.
Leonardo zkrátka neviděl hranici mezi anatomií člověka a mechanikou stroje; pro něj byl lidský organismus tím nejdokonalejším mechanickým dílem.
Proč Leonardo svůj objev nešířil dál? Odpověď leží v jeho povaze i tehdejší době. Da Vinci žil ve světě, kde by jeho vynálezy mohly být snadno zneužity k válčení, což jako humanista odmítal. Své nápady si proto zapisoval zrcadlovým písmem a v šifrách.
Jak potvrzuje web Britannica, většina jeho technických vizí, včetně helikoptéry či tanku, zůstala pouze na papíře. Robotický rytíř tak zůstal "uvězněn" v denících a čekal na své znovuobjevení několik staletí.
Dnešní pohled na Leonarda se díky těmto objevům mění. Už ho nevnímáme jen jako umělce, ale jako otce kybernetiky. Jeho robot je důkazem, že lidská představivost nemá hranice a že renesance byla dobou, kdy lidé věřili, že dokážou stvořit život z kovu a dřeva.
Když dnes sledujeme moderní humanoidy, jak dělají první krůčky, měli bychom si vzpomenout na tichý skřípot ozubených kol v milánském paláci před pěti sty lety. Tam se totiž zrodila budoucnost....
