Jde o příběh vlastence, který během první světové války pracoval v českém zahraničním odboji jako zpravodajský důstojník, zorganizoval síť informátorů a s jejich pomocí řídil tajnou kurýrní službu mezi zahraničním a domácím odbojem a podílel se tak i na vzniku Československa. Knížku v roce 2004 přečetl, zajímavé ukázky z ní vybral a v repríze pořadu Politická literatura okomentoval Jiří Berounský.
Emanuel Voska se narodil 4. listopadu 1875 v Kutné Hoře. Jeho otec byl prostý kameník, který přišel o život v lomu, když bylo synovi 6 let. Matka živila rodinu posluhováním, byli chudí, a tak si mladý Voska musel při svém vzdělávání vydělávat. Tvrdý život ho naučil kázni, pracovitosti, síle i odvaze.
Zprvu se vyučil kameníckému a sochařskému řemeslu, s výtečným prospěchem vychodil pokračovací průmyslovou školu. Byla v něm veliká touha po vzdělání, pilně četl knihy i noviny. Byl nejen zapáleným vlastencem, ale vzhledem k těžkému životu rodiny měl silně vyvinuté sociální cítění, a tak celkem přirozeně zamířil do přístavu sociální demokracie.
Když mu bylo 19, vystoupil na schůzi kutnohorské sociální demokracie tak ohnivě proti poměrům v nedaleké továrně na tabák, že c. k. policejní komisař schůzi přerušil a později při předvolání mu okresní hejtman otcovsky doporučil, aby alespoň načas zmizel za hranicemi.
Na sklonku listopadu 1894 přistál tedy Voska v New Yorku s pěti dolary v kapse, s naprostou neznalostí angličtiny a uspěl. Začíná příležitostnými pracemi, pak se uchytil v kamenolomu, kde ukázal své dřívější zkušenosti s touto prací a nakonec koupil vlastní lom na mramor, pak další a další. Úspěšně se zapojil i do mnoha krajanských spolků.
Jeho činorodost byla obrovská a díky svému nadání a pracovitosti se stal známým a váženým nejen v emigránských kruzích. Do Ameriky za ním přijela jeho česká láska, jeho maminka, oženil se, stal se otcem šesti dětí a jeho dům na Manhattanu se stal střediskem i ubytovací možností pro příchozí české krajany.
Zvlášť srdečně zde v roce 1902 uvítal profesora Tomáše Garrigua Masaryka, muže, se kterým později těsně spojil svůj osud.
Voskův přirozený instinkt i styk s dobře informovanými přáteli byli asi příčinou, že sotva třicetiletý viděl ze své americké rozhledny lépe než druzí a byl v předvečer prvé světové války v mnoha ohledech prozíravější než celá řada českých národních vůdců.
Naději na českou samostatnost viděl jako reálnou a byl ochoten se proto velmi angažovat. V březnu 1914 se Voska rozhodl osobně se přesvědčit, jak to vlastně ve střední Evropě a zejména v Čechách vypadá. S dcerou Villou nasedli na parník a odpluli na velmi nejistou cestu.
Při Voskově návštěvě v Praze v roce 1914 ho zastihla zpráva o sarajevských výstřelech a později i vyhlášení první světové války. Masaryk Vosku požádal, aby odjel na Balkán, posoudil tam situaci a získal informace.
Po návratu do Prahy se s Masarykem stýkal téměř denně a ten ho před jeho odjezdem do Ameriky poprosil, aby jel přes Londýn, předal tam nějaké důvěrné zprávy a opět získal informace. Masaryk byl s první dávkou zpráv, které mu z této cesty Voska poslal, velmi spokojen a dává mu další úkoly.
Dne 6. dubna 1917 vstupuje Amerika do války. Voska předává svůj archiv i kartotéku americkým úřadům a na jejich žádost se ujímá výstavby nové zpravodajské agentury. Přestává být amatérským vyzvědačem a stává se profesionálem v oboru. A je o něj velký zájem.
Vedle vlastní zpravodajské práce se tento muž jistě vyznamenal i svými výkony na poli diplomacie. Nutno zdůraznit především jeho návštěvu v Bílém domě a rozmluvu s prezidentem Woodrowem Wilsonem.
Byl to zejména kapitán Emanuel Voska, kdo v Bílém domě propagoval osobnost profesora Tomáše Garrigua Masaryka, který do Ameriky přijel z Ruska přes Japonsko 9. května 1918 a již 19. června téhož roku byl poprvé přijat prezidentem Wilsonem.
Emanuelu Voskovi se dostalo té cti, že byl jmenován členem delegace prezidenta Wilsona na Versailleské konferenci jako znalec středoevropské problematiky. Později organizoval cestu prezidenta Wilsona do Prahy....
