Dobrá duše má někdy tři jména. A jedno společné srdce. Krev totiž není jen tekutina, která proudí v našich žilách. Je to tichý nositel života, naděje i solidarity. Neviditelná nit, která spojuje cizí lidi v těch nejdůležitějších okamžicích - na operačních sálech, na jednotkách intenzivní péče, u inkubátorů novorozeňat. A právě tuto nit se rozhodli posílit tři muži, tři dobré duše, které spojila chuť pomáhat. Jiří Šiler, Miroslav Morávek a Ondřej Trčka. Zakladatelé spolku Dárce života.
Příběh dárců není příběhem velkých gest ani hlasitých prohlášení. Je to příběh obyčejných lidí, kteří dělají neobyčejné věci. Potichu, vytrvale, s vírou, že pomoc má smysl - i když se nikdy nedozvíte, komu přesně zachránila život.
"Vítám vás na historicky první výstavě Krevních obrazů," zaznívá v mázhauzu plzeňské radnice. Místo, kde se běžně řeší politika a úřední věci, se v polovině ledna proměnilo v prostor lidských příběhů. Výstava, která se koná od 13. do 30. ledna 2026, není o krvi v lékařském slova smyslu.
Autorem myšlenky je Miroslav Morávek. Muž, který krev poprvé daroval v roce 1998 - a nakonec to stihl jedenaosmdesátkrát. "Ten pojem vznikl vlastně úplnou náhodou," vzpomíná. "Sestřička mi po odběru řekla: Tak vám uděláme krevní obraz. A mně to zůstalo v hlavě. Krevní obraz... A došlo mi, že krevní obraz není jen laboratorní výsledek. Krevní obraz je vlastně cokoliv, co vypovídá o životě."
close info Zdroj: Deník zoom_in
A tak se zrodila myšlenka, že krevní obraz může vytvořit kdokoliv. Nejen profesionální umělec, ale i pětileté dítě z mateřské školy nebo student. Stačí mít co říct. Stačí chtít mluvit o životě, o jeho křehkosti i síle. Na výstavě se tak potkávají obrazy, kresby i další díla, která mají jedno společné - připomínají, že krev znamená život.
Nápad na výstavu se zrodil už v roce 2017. Jenže pak přišlo všechno možné: krize, pandemie, válka. Projekt spal, čekal. Až do chvíle, kdy se Miroslav Morávek a Jiří Šiler potkali úplně obyčejně - po darování krve, u jednoho stolku.
"Začali jsme se bavit a došlo nám, že máme společné myšlenky, společnou chuť to dělat," říká Morávek. A systém je nakonec donutil udělat další krok: založit zapsaný spolek. Bez něj by se dobrá myšlenka dál nedostala.
Tak vznikl Dárce života. Malá organizace s velkým cílem: podporovat dárcovství krve jakoukoliv smysluplnou formou. Uměním, osobními příběhy, setkáváním lidí. "Jsme malinkatá organizace, ale vznikli jsme proto, abychom podpořili dobrou myšlenku," doplňuje Jiří Šiler. "Chceme v lidech probudit solidaritu. Přimět je, aby se zamysleli, jestli darují, ať pokračují - a pokud ne, aby to zkusili."
Jiří Šiler pracuje už 34 let u policie. Je mu přes padesát, žije tam, kde se narodil, má rodinu, rád sportuje. A hlavně - rozumí lidem. "Když se bavíte s dárci krve, všichni se shodnou na solidaritě. Ale každý měl jiný důvod, proč šel darovat poprvé. A jiný důvod, proč v tom pokračuje," říká.
Někdo začne kvůli blízkému, jiný z čistě osobního přesvědčení. Někdo proto, že ho oslovila kampaň v rádiu - jako Miroslava Morávka, kterého kdysi přivedla k odběru výzva Českého rozhlasu. Důvody se liší. Výsledek je stejný: pomoc tam, kde je potřeba.
Podle autorů projektu dnes v České republice chybí až 80 tisíc dárců krve. Číslo, které není jen statistikou, ale varováním.
"Řekli byste, že kolega dal ve svém životě čtyřiadevadesátkrát krev a jednou dokonce kostní dřeň?" ptá se s úsměvem Miroslav Morávek. "To je nějakých sedmačtyřicet litrů. Pět kýblů krve. A pořád žije."
Za lehkým humorem se ale skrývá hluboká pravda: darování krve je bezpečné. A nesmírně potřebné. "Pokud jste zdraví, vašemu zdraví nijak neuškodí. A pomůže mnoha lidem - nemocným rakovinou, po operacích, dětem," dodává Morávek.
Pak vypráví příběh, který by měl slyšet každý, kdo váhá. "Jednou mi paní doktorka řekla, že si pro krev přijdou a odnesou ji rovnou miminku po narození. To byl neuvěřitelný pocit. To se nedá popsat. To musíte zažít."
Projekt Dárce života nese podtitul Neverending Flow - nikdy nekončící tok. A přesně takový má být i tok solidarity mezi lidmi. V první fázi se spolek zaměřuje na výstavy Krevních obrazů, na jejich zveřejnění a následné dražby ve prospěch projektu. Pokud se podaří získat podporu a správný tým, ambice porostou.
A jak může pomoci každý z nás? Odpověď je jednoduchá. "Zajít na transfúzní stanici," říká Jiří Šiler. "Potkat se s lidmi, kteří v tom oboru pracují. Nebo si prostě sednout s někým, kdo krev daruje, a mluvit o tom." Protože dobrá duše nemusí dělat velké věci. Někdy stačí natáhnout ruku. A darovat život....
