Odpovědi na tyto otázky přináší nová studie publikovaná v časopise Tourism Geographies, na které spolupracoval také Marko Orel z Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze.
S rozmachem technologií a pracovních pozic umožňujících práci na dálku přibylo lidí, kteří tento koncept vzali doslova a své pracovní úkoly plní na cestách či z místa, kde se právě přechodně nacházejí - klidně i z opačného konce planety. Počet tzv. digitálních nomádů narostl natolik, že mnohé destinace i celé státy hledají způsoby, jak je k sobě nalákat a využít jejich ekonomický potenciál, který bývá vyšší než u běžných turistů.
"Digitální nomádi obvykle zůstávají déle než běžní turisté, takže představují pro místní ekonomiku mnohem stabilnější zdroj příjmů. Zároveň se často vyhýbají hlavní turistické sezoně i tradiční infrastruktuře, čímž pomáhají diverzifikovat příjmy mimo špičku," vysvětluje Marko Orel, který se výzkumu práce v digitálním prostředí dlouhodobě věnuje.
"Digitální nomádi jsou pro města i státy atraktivní také tím, že kromě peněz mohou díky povaze své práce a smýšlení přispět k rozvoji místního inovačního ekosystému. Podněcují vznik coworkingových prostor a dalších podnikatelských aktivit," dodává Orel.
Jak tedy digitální nomády efektivně lákat? V nové studii to Orel spolu s kolegy zjišťoval na vzorku 50 států, které jsou členy World Bank Small States Forum. Porovnávali faktory na straně nabídky, například rozvinutost institucí, turistických služeb či polohu, a také poptávkové faktory, jako je dostupnost internetu, ubytování nebo coworkingových prostor.
Právě rozvinutá infrastruktura internetového připojení, coworkingů a vhodného ubytování se ukázala jako klíčový předpoklad pro to, aby destinace byla mezi digitálními nomády oblíbená - bez ohledu na úroveň běžného turismu. "Z toho plyne, že i méně známá místa se mohou mezi digitálními nomády prosadit. Pokud je chce destinace přilákat, není nutné budovat masový turismus, ale cíleně investovat do kvalitního internetu, coworkingových prostor a ubytování pro středně dlouhé pobyty," vysvětluje Orel.
Velkou roli ale hrají i faktory, které tvůrci politik ovlivnit nemohou - ukázalo se, že pro digitální nomády jsou mnohem atraktivnější ostrovní státy. Moře je tedy velkým plusem, stejně jako geografická blízkost k Evropě či Severní Americe.
Výhodou je také dobré letecké spojení a existence speciálních víz pro digitální nomády. Tyto faktory však samy o sobě nedokážou vykompenzovat nedostatky v každodenní infrastruktuře pro život i práci, kterou digitální nomádi vyžadují.
Konkrétně tedy dle studie mezi nomády bodují relativně bohaté ostrovní státy s nadprůměrnou digitální připraveností, slušnou leteckou dostupností a velkou hustotou coworkingů a ubytování, jako je Malta, Kypr, Island, Barbados či Bahamy. Nevalně obstály naopak pacifické ostrovy, například Samoa, Tonga či Vanuatu.
Ačkoli se studie zaměřuje na malé státy, její závěry jsou podle Orla přenositelné i na jiné destinace včetně míst v České republice. "Pokud chce město přilákat nomády, nepotřebuje moře. Kromě formálního povolení stačí nabídnout to, co lidé k modernímu způsobu práce a života potřebují - zejména dostupné střednědobé bydlení, kvalitní městskou infrastrukturu a služby a hlavně všudypřítomné stabilní internetové připojení," uzavírá Orel....
