Černé houby rostoucí v troskách černobylského reaktoru. Bakterie schopné během několika hodin znovu poskládat roztříštěnou DNA. A mikroskopičtí "medvídci", kteří přežívají i kosmické záření. Příběhy organismů, jež obstály tváří v tvář jaderným katastrofám, odhalují, jak funguje evoluce v extrému - a otevírají dveře k biotechnologiím, které by před desetiletími zněly jako science fiction.
V dubnu 1986 explodoval reaktor černobylské jaderné elektrárny a do okolí uniklo obrovské množství radiace. Podle tehdejších předpokladů měla v okruhu desítek kilometrů zahubit veškerý život. O deset let později ale vědci v troskách reaktoru narazili na něco, co tyto představy zásadně narušilo: černé houby, které nejenže katastrofu přežily, ale v extrémně radioaktivním prostředí dokonce prosperovaly.
Podobné nálezy se později opakovaly i jinde - ve zničené elektrárně ve Fukušimě, na Mezinárodní vesmírné stanici nebo v laboratořích po celém světě. Schopnost organismů odolávat ionizujícímu záření vědci označují jako radiorezistenci. Některé z nich zvládají dávky až 15 tisíc grayů. Pro srovnání: už deset grayů je pro člověka smrtelných. Tyto extrémně odolné formy života ukazují, jak rychle a překvapivě dokáže evoluce reagovat na mimořádné podmínky....
