Přišel Jirka, chtěl hrát za Moru. Tak tu dal 1100 zápasů. Absolutní legenda. A číslo 23. Transparent olomouckých fanoušků na pátečním utkání hovořil jasně.
"Je to velké číslo, kterého jsem dosáhl i díky zdraví. V tom jsem měl štěstí. Začínal jsem v první lize jako mladík, když už jsem nabral nějaké zkušenosti, hráli jsme špičku první ligy. Nedávalo tedy smysl odcházet za lepším v rámci soutěže. Když jsem ještě neměl rodinu a děti, přemýšlel jsem o tom, že bych chtěl zkusit extraligu, ale vždy to ztroskotalo na tabulkových přestupech. Pro extraligový tým šlo o velkou částku na to, aby vzal hráče, který není v nejvyšší soutěži ozkoušený. To radši tehdy vzal cizince. Dnes už je to trošku jinak. Takto jsem paběrkoval dva nebo tři roky. Chtěl jsem výš, nedařilo se to, ale pak se stal zázrak a s Olomoucí jsme postoupili do extraligy. Poté přišla rodina a já už chtěl extraligu hrát jen v Olomouci. A být tady s rodinou."
Jak sám Ondrušek zmínil, jedinečného čísla, co se týče počtu zápasů, dosáhl z velké části i díky tomu, že se mu vyhýbala vážná zranění. Platí to o celé jeho kariéře. Každou sezonu vynechá jen pár zápasů, což je neskutečné.
"Paradoxně mě pořád nic nebolí, nemám žádné zdravotní problémy, jsem bez jakýchkoliv operací. Jsem za to rád. Jsou různé typy zranění. Těm svalovým se dá předcházet cvičením a posilováním. Pak jsou smolná zranění, třeba když člověk dostane pukem, někde je horší chránič, něco praskne, s tím nic nenaděláte. V mládí jsem na sobě dost pracoval a asi se dobře připravil na kariéru, ale je v tom určitě i štěstí," říká Ondrušek.
Co už ve svém věku přeci jen pociťuje? "Ve čtyřiceti je to už trošku horší s regenerací. A taky člověk bojuje spíše s mentální připraveností. A taky hůř spí, častěji se budí nevyspaný. Cestujete autobusem, vracíte se někdy ve dvě ráno, ráno zase vstáváte na trénink, do toho řešíte děti - školku, školu. S tímhle se musíte vypořádat."
Že by ho hokej skoro ve 40 letech už tolik nebavil? To není případ Jirky Ondruška. "Motivaci mám pořád. Spíš si uvědomuji více zodpovědnost za tým. Víc na sebe beru, když přijde období, během kterého se nedaří. Jo, a taky většinou, když se blbě prohraje, chodím na pozápasové rozhovory já," usmívá se.
Je až neuvěřitelné, že Ondrušek si stále drží pozici klíčového olomouckého beka. Více času na ledě z celého týmu tráví pouze o 11 let mladší Kanaďan Cosgrove. Kdyby mu tohle někdo řekl před deseti lety?
"Asi bych tomu nevěřil. Už kolem třiatřiceti jsem si začal říkat, že možná to bude moje poslední sezona. Protože když jsem já byl mladý a někdo měl třiatřicet, čekalo se, že by měl pomalu končit. Hodně věcí se ale za těch posledních deset let v hokeji změnilo. Jinak se trénuje, třeba při letní přípravě se víc hledí na kondici a stav hráčů. Přístup je víc individuální, všichni už nedělají všechno. I proto je životnost hráčů delší."
Také herně se podle něj česká extraliga změnila. A posunula na daleko vyšší úroveň. "Je to více bruslařské, ale není to tak, že by tato změna přišla najednou. Vše se vyvíjelo postupně, takže se dalo zvykat. Extraliga se každopádně zvedá. Týmy jako Pardubice nebo Sparta do ní sypou ohromné peníze, spousta hráčů odešla z KHL, do Česka míří top hráči z Evropy. To tady před deseti lety nebylo. To vše ligu dělá lepší. A buď se člověk zvládne aklimatizovat, nebo skončí."
Právě Jiří Ondrušek se v olomoucké kabině také nejvíce angažuje v charitativních projektech a činnostech. Má velké slovo v tom, kam poputují vybrané peníze.
"Jsem za to rád a myslím, že by se to mohlo dít i častěji. Věřím, že extraliga má prostor pro víc podobných akcí," naráží Jiří Ondrušek například na projekt O kapku lepší hokej.
"Vybírali jsme nejprve peníze na dětskou onkologii v Olomouci. Později jsme vyhodnotili, že když vybereme jednotlivce, pomoc bude vyšší pro toho, kdo v životě neměl to štěstí. Já věřím, že to bude fungovat, i když tady nebudu."
Co by Jiří Ondrušek popřál HC Olomouc do dalších deseti let? "Aby stála nová hala, zlepšilo se zázemí pro mládež, aby klub měl druhou ledovou plochu. A aby se automaticky počítalo s tím, že Olomouc bude hrát horní polovinu tabulky. Ne, aby byla před každou sezonou pasována na chvost."
"Je stálicí týmu a hraje pořád skvěle. Věříme, že mu zdraví bude držet dál a že dál bude mít motivaci. Když odehrajete více než tisíc zápasů v profesionálním hokeji, musí všichni smeknout. Jirka je stoprocentní profesionál."...
