Sport provází Zdeňka Krupičku od dětství. Jeho první sportovní kroky ale nevedly na led, nýbrž k florbalové holi. Paraflorbal začal hrát už v době, kdy byl v Jedličkově ústavu, a stal se pro něj přirozenou náhradou hokeje, který měl odmalička rád. "Byla to možnost, jak si hokej v určité podobě nahradit. Hrálo se v tělocvičně, ale ten princip, týmovost a nasazení tam byly," vzpomíná pro deník Metro. Paraflorbalu se věnuje do současnosti a už více než dvě dekády patří mezi jeho stálice. Nyní obléká dres Tatranu Střešovice a s týmem pravidelně bojuje o nejvyšší příčky domácích soutěží.
Přesto je to parahokej, který mu přinesl největší sportovní slávu a zážitky, na něž se nezapomíná. Českou republiku reprezentoval hned na čtyřech paralympijských hrách - ve Vancouveru v roce 2010, v Soči 2014, v Pchjongčchangu 2018 a naposledy v Pekingu 2022. Pro každého sportovce je účast na paralympiádě vrcholem kariéry, pro Zdeňka Krupičku pak opakovaně splněným snem. "Reprezentovat vlastní zemi na paralympijských hrách je ta nejvyšší meta. Na tyhle turnaje vzpomínám hrozně rád," říká bez patosu, ale s jasně slyšitelnou hrdostí.
Ani po skončení aktivní reprezentační kariéry neztratil kontakt s vrcholovým sportem. Sleduje dění na mezinárodní scéně a s napětím očekává každé další olympijské a paralympijské hry. Hokej i parahokej má stále hluboko pod kůží - ostatně pořád ho hraje za pražskou Spartu, což je klub jeho srdce už od dětství, a s nadsázkou slibuje, že pokud by čeští hokejisté či parahokejisté získali zlato, klidně si vezme brusle do rukou a do ledu vykreslí olympijské kruhy.
Láska k jižním Čechám
Vedle sportu má ale Zdeněk Krupička ještě jednu vášeň, která ho provází dokonce déle než florbal či parahokej - rybaření. Poprvé se k prutu dostal už v šesti letech, opět v Jedličkově ústavu, kde ho jeden z vychovatelů začal brát k vodě. Postupně si rybaření zamiloval natolik, že se stalo pevnou součástí jeho života. Silný vztah má zejména k jižním Čechám, kam se rád vrací nejen kvůli rybám, ale i kvůli klidu a přírodě. Nejbližší je mu kaprařina a závodní rybolov, který spojuje relax s adrenalinem soutěže. Pravidelně se účastní rybářských závodů, kde nejde jen o úlovky, ale také o setkávání s lidmi.
Na kontě má i úlovky, které by mu mohl závidět nejeden zkušený rybář. Na Kubšovce se mu podařilo ulovit vyzu o délce 210 centimetrů a váze 72 kilogramů. Jeho osobním kaprařským rekordem je kapr vážící 19,55 kilogramu ulovený na revíru ve středočeských Lázních Toušeň během závodů. "Tenkrát navíc nebylo moc teplo, ale osobní rekord má u mých kamarádů jasné pravidlo... Zkrátka na mě při focení vylili kýbl studené vody. Na vozík jsem si úplně mokrý sednout nemohl, tak jsem do bivaku pro suché prádlo došel po rukou. Dost jsem kámoše překvapil, a ještě mi u toho tleskali."
Zdeněk Krupička je borec.
Ulomené kolečko
Tyto okamžiky ale neodděluje od humorných historek, které k rybaření neodmyslitelně patří. Ať už jde o situaci, kdy ho při zdolávání obří ryby musel kamarád přidržovat na vozíku, aby neskončil ve vodě, nebo o legendární "ulomené kolečko".
Historka o "ulomeném kolečku" se mezi rybáři stala téměř legendární a Zdeněk na ni dodnes vzpomíná s úsměvem. Přijížděl tehdy na závody, objížděl rybník na vozíku a těšil se na své stanoviště, když si všiml, že s vozíkem není něco v pořádku. Až ve chvíli, kdy dorazil na místo, zjistil, že mu během cesty chybí jedno kolečko. Někde po cestě se prostě ulomilo a zůstalo ležet neznámo kde. V tu chvíli už nezbývalo než situaci vzít s humorem, což jeho kamarádi samozřejmě udělali okamžitě. O to větší byla ironie, že se jejich rybářský tým jmenoval "Ulomené kolečko" - název, který měl být původně jen recesí, ale v ten den dostal naprosto doslovný význam. Z improvizace, smíchu a vzájemného popichování se nakonec stala jedna z těch historek, které k rybaření patří stejně neodmyslitelně jako prut, bivak a ranní káva u vody.
Pro Zdeňka Krupičku není rybaření jen koníčkem, ale důležitou životní protiváhou. Stejně jako sport mu pomáhá vyrovnávat se s výzvami, které přináší život s handicapem. Pobyt v přírodě, pohyb, kontakt s lidmi a společné zážitky považuje za klíčové. "Člověk nesedí doma u počítače, je mezi lidmi a nemyslí na to, proč zrovna on skončil na vozíku," říká otevřeně.
Vytrvalost a radost z pohybu
Tuto filozofii sdílí i při setkáváních s rybářskou komunitou, například na veletrhu For Fishing v pražských Letňanech, který pravidelně navštěvuje. Nejde mu o konkrétní značky či osobnosti, ale o atmosféru, novinky, přednášky, a hlavně o lidi, s nimiž se během roku nestihne potkat.
Příběh Krupičky tak není jen o medailích, rekordech a úlovcích. Je především o vytrvalosti, radosti z pohybu, smysluplných vztazích a schopnosti najít rovnováhu mezi vrcholovým sportem a obyčejnými chvílemi u vody....
