Dlouho se věřilo, že Hedvábná stezka vedla pouze skrze pouštní oázy a nížiny. Objev monumentálního vysokohorského města Tugunbulak však tuto představu boří. Ve výšce 2 100 metrů nad mořem archeologové našli průmyslovou metropoli, která po staletí zásobovala středověkou Asii železem.
Železo bylo ve své době nejcennějším zbožím. Archeologický nález obohatil znalosti o Hedvábné stezce.
Když se archeologové Michael Frachetti a Farhod Maksudov z uzbeckého Centra pro archeologii poprvé vydali do hor jihovýchodního Uzbekistánu, nehledali město. Jejich cílem byly stopy nomádů z doby bronzové. Místo toho však narazili na archeologickou senzaci, která mění učebnice dějepisu.
V drsném terénu pohoří Turkestán, v nadmořské výšce, kde i v červnu hrozí sněhové bouře, objevili Tugunbulak, město o rozloze 120 hektarů, což je zhruba dvojnásobek rozlohy slavných Pompejí.
Objev, který podrobně popsala studie v časopise Nature z podzimu 2024, byl umožněn díky technologii Lidar. Drony vybavené laserovými skenery dokázaly "prohlédnout" nánosy zeminy a vegetace a odhalit přesné kontury hradeb, věží a terasovitých budov.
Ukázalo se, že Tugunbulak nebyl jen dočasným útočištěm pastýřů, ale sofistikovaným urbanistickým celkem, který vzkvétal mezi 6. a 11. stoletím, jak píše ve svém podrobném článku Smithsonian magazine. Zde se také můžete podívat na fotografie místa objeveného archeology.
Archeologové a historici jsou přesvědčeni, že Tugunbulak je ve skutečnosti bájná Marsmanda, tedy "železné město" zmiňované v arabských rukopisech z 10. století. Arabský geograf Ibn Hawqal ji popisoval jako místo v horách, kde nejsou žádné zahrady ani vinice kvůli krutému mrazu, ale které je vyhlášené svými loukami a především produkcí železa, za nímž se sjížděli lidé z dalekých krajů.
Nálezy na místě tuto teorii potvrzují. Archeologové v ruinách objevili obrovské množství strusky, tedy odpadu z tavení, a zbytky pecí vyložených kaolinem, které dokázaly odolat extrémnímu žáru.
Tugunbulak byl pravděpodobně "zbrojnicí" Hedvábné stezky. Zdejší kováři kovali meče, hroty šípů a především převratné železné třmeny, které umožnily turkickým jezdcům ovládnout širé stepi.
Jedním z nejvíce fascinujících nálezů z poslední sezóny je hrob bojovníka, který byl pohřben spolu se svým koněm. Nešlo o obyčejný hrob, jelikož u jeho boku se našel vak s dýkou, stříbrnými mincemi se sogdskými nápisy a unikátními šípy, jak popsal článek ve Smithsonian Magazine.
Jeden z nich, vyrobený z kosti, byl navržen tak, aby při letu vydával děsivý vysoký hvízdot. Tento "psychologický nástroj" jasně odkazuje na vyspělost turkické vojenské techniky té doby.
Nález také zpochybňuje tradiční pohled na nomády jako na pouhé "barbary", kteří parazitovali na bohatých nížinných městech jako Samarkand nebo Buchara.
"Tugunbulak nám ukazuje hybridní společnost zemědělců, horníků, kovářů a válečníků, kteří byli integrální součástí Hedvábné stezky," vysvětluje archeolog Farhod Maksudov. Hory nebyly bariérou, ale produktivní zónou, kde se setkávaly technologie a nápady.
Proč tak monumentální město v 11. století zaniklo? Vědci spekulují o kombinaci více faktorů. Mohlo jít o rozsáhlé odlesňování. Tavba železa vyžadovala obrovské množství dřevěného uhlí z jalovců, které rostou velmi pomalu. Svou roli mohlo sehrát i sucho nebo konkurence z jiných nalezišť železné rudy.
V letošním roce se tým plánuje do Uzbekistánu vrátit, aby odkryl samotné srdce města, tedy citadelu, kde pravděpodobně sídlila místní elita. Je jisté, že prach uzbeckých hor v sobě ukrývá ještě mnoho odpovědí na to, jak tito "vládci výšin" formovali dějiny Eurasie....