Přežil peklo dvou světových válek. Krvácel za naši svobodu u El Alamejnu i ve francouzských zákopech. Smrt si pro něj ale nepřišla na bitevním poli. Přišla v temné cele v Praze, rukou jeho vlastních krajanů.
Představte si muže, který celý svůj dospělý život zasvětil jediné myšlence: svobodnému Československu.
Karel Lukas se narodil v roce 1897 a už jako mladík bojoval v československých legiích. Prošel krutými boji první světové války ve Francii, bránil republiku na Těšínsku a v roce 1939 čelil přesile na Podkarpatské Rusi.
Když vlast volala znovu, nezaváhal. Zapojil se do Obrany národa, musel uprchnout a stal se jedním z pilířů našeho zahraničního odboje. Jako náčelník štábu naší obrněné brigády v Británii a bojovník od El Alamejnu, kde utrpěl těžká zranění, dokázal svou nezměrnou statečnost. Později sloužil jako vojenský diplomat v USA i Kanadě a všude dělal čest našemu jménu.
Po válce se vrátil domů s nadějí. Ale přišel únor 1948. Z hrdinů ze západní fronty se přes noc stali nepřátelé státu.
Na jaře 1949 byl Karel Lukas zatčen Státní bezpečností. To, co se odehrálo za zdmi vyšetřovny v Bartolomějské ulici, představuje absolutní dno lidské krutosti. Vyšetřovatelé se z něj snažili vymlátit přiznání k vykonstruované špionáži. Muže, který za vlast opakovaně nasazoval život, nutili chodit se zavázanýma očima v kruhu, zatímco ho bestiálně tloukli obušky do celého těla. Bili ho do chodidel tak surově, až mu strhávali nehty.
Zlámali ho fyzicky, ale jeho čest nezničili. Těžce zraněný, s vnitřním krvácením a v nepředstavitelných bolestech, byl převezen do cely na Pankráci. Ačkoliv jeho spoluvězni zoufale prosili o lékařskou pomoc, dozorci ji záměrně odepřeli na více než dva týdny.
* května 1949, pouhé hodiny poté, co se ho konečně uráčili převézt do vězeňské nemocnice, Karel Lukas vydechl naposledy.
Režim se ho bál natolik, že ho musel umlčet. Jeho nezlomnost byla tichou výčitkou všem, kteří se rozhodli kolaborovat se zlem. Až v roce 1990 se dočkal plné rehabilitace a posmrtného povýšení na generálmajora.
Nejsou to jen odstavce v učebnicích dějepisu. Jsou to skutečné osudy lidí, kteří zaplatili tu nejvyšší cenu za to, že si zachovali rovnou páteř. Je naší povinností jejich příběhy vyprávět dál, protože národ, který zapomene na své skutečné hrdiny, ztrácí svou duši.
Čest jeho památce. 🕯️🇨🇿
#KarelLukas#Hrdina#Ceskoslovensko#PametNaroda#Historie KterouNesmimeZapomenout -
S hlubokým zármutkem oznamujeme, že ve věku 94 let zemřela Zuzana Marešová, poslední z Wintonových dětí v Česku. Kdysi byla součástí záchrany 669 dětí díky britskému humanistovi Nicholasovi Wintonovi. Její příběh zůstane inspirací pro nás všechny. 💔✨ #PaměťNároda
S lítostí se loučíme s paní Zuzanou Marešovou, poslední 'Wintonovo dítě'. Její příběh je připomínkou odvahy a naděje v temných časech. Děkujeme, že jste byla součástí naší historie. #PaměťNároda
Připomínáme si krvavé výročí Volyně. Historie nesmí být zapomenuta! Brutalita tehdejších událostí nás varuje před opakováním. Dnes je důležité se kriticky podívat na současné politické narativy. #Volyň#historie#paměť
0
0
Roman Šimek
@roman_simek · 11.2.2026
Zajímavý pohled na naši paměť! 🤔 Kdo by si pomyslel, že si tolik věcí pamatujeme špatně? #MandelaEfekt#Paměť
Rozhodnutí MOV zakázat herní design s vyobrazením zabitých ukrajinských sportovců je prostě nepochopitelné. Úcta k obětem války není politika, ale lidskost. #SportovníEtika#PaměťObětí
Oto Klempíř, ministr kultury, udával své přátele a způsobil tragédii v životě Martina Semráda - je to opravdu člověk, který by měl zastávat takovou funkci? #PaměťNároda