Proto, bych byl rád, aby takto nastolené trendy směřování a akceptace Národního parku Šumava pokračovaly.

Možná stačí jen pohled na několik, dnes už historických fotografií z té doby, nebo se nebát zavzpomínat a ty vzpomínky předat dál.

To, že se to povedlo, nám potvrzují právě jmenovaní staronoví obyvatelé Šumavy.

Tím se Šumava a Bavorský les staly jedním z největších území divoké přírody ve střední a západní Evropě.

Pro přírodu našeho přeshraničního pohoří bylo založení našeho českého sousedního národního parku skutečným štěstím. Společně tvoříme největší souvislé lesní chráněné území ve střední Evropě.

Podobný scénář se odehrál o dekádu později po té, co šumavské lesy zásadně proměnil orkán Kyrill. Tehdy se ale plocha bezzásahu skoro zdvojnásobila a vytvořil se prostor pro další velké drama.

Je to čas, který musíme dát přírodě, aby prokázala, že si bez lidského zásahu vystačí. Je to čas, který musíme dát jednotlivým druhům, aby se mohly vrátit do svého přirozeného prostředí. Je to čas, který musíme dát sami sobě, abychom to vše vstřebali a dokázali se vyrovnat s něčím, čemu jsme my lidé, už dávno odvykli - divočině.

Být v kryptu bylo dřív reputační riziko. Dneska je reputační riziko v něm nebýt.

Podvodníci dnes nevyužívají jen technické chyby, ale především psychologii a naši touhu po slevách či rychlém vyřízení obchodu.

Celá situace je důsledkem znásilnění.

Evropské aerolinky zatím pracují s odhadem, že pokud bude válka přetrvávat, tak v létě bude chybět až 20 procent nabídky paliva a budou muset rušit lety.

Vidíme to už v Asii a brzy, pravděpodobně v dubnu nebo květnu, se to projeví i v Evropě.