Aby mi tu v práci nemrdlo úplně, skočila jsem dolů do posilky, docela dlouho na mě koukal nějakej týpek, říkám si: to čumíš, jaký dělám shyby, co? a trochu jsem machrovala, nakonec ke mně přišel a říká: vy jste paní bačkorová, že jo, a já, že jo, jsem zvyklá, že mě lidi znaj, mám i heslo na wikepedii a na databázi knih, ale on pokračoval: vy jste mě učila na střední občanku, já si vás pamatuju, a pak ještě: vypadáte teda pořád stejně, a já ještě jednou a už docela radostně zamachrovala na hrazdě a pak si šla fotit břicho. V zrcadle to vypadalo cajk, ale já na dálku blbě vidím, když jsem si to pak na kompu zvětšila, tak už to tak cajk není, ale tu radost si ještě chvíli nechám, i když stejně jako před 33 lety (jo, počítala jsem to dvakrát, naštěstí jsem učila jen rok a půl, i tak mě žáci doteď poznávaj) tak stejně jako tenkrát dávno nevypadám, fakt ne, bejvala jsem docela hezká, jen to břicho jsem teda neukazovala, vlastně nikdy, až teď, protože sere pes a kdy jindy #Posilovna #Vzpírání #Sebevědomí