Tati, jdu ven. S kým? S Jelisejem. Kam a kdy se vrátíš? Do parku na hřiště. Ok. Telefon v 18:58: Tati, prosím prosím prosííííím. Ještě 30 min. Ok, 19:30 poslední slovo Telefon 19:30: Prosííííííííím 19:45 19:40 a dále nevyjednávám ... Telefon 19:41: Tati problém, naposledy jsem kopnul do míče a zůstal na stromě. Sundaváme ho tím druhým míčem 🙄 ok ale dělej. Večeře na stole. Telefon 19:58: Tati další problém, zůstal tam i ten druhý. 😏 ... grr ... počkejte tam, jdu Tak jdu, beru instinktivně koště. Přijdu na místo v parku (všude milion lidí) a tam na tom stoletém dubu, ve výšce nějakých 4-5m, na větvi 2 fotbalové míče. 👀 Tak střílím koštětem, celkem velké publikum, a po chvilce sletí první. Ok. Posilněn úspěchy střílím dál ... 20x ... 50x ... 100x a nic. Samé těsně mimo ... celej spocenej už. Vedle se chechtající arabky s dětma, jedno mi podá klíče ... můj kluk v napětí ... jeho kámoš vysvětluje ukrajinsky mámě aktuální situaci (mimochodem dost to přidá na dramatičnosti scény). Rozhlížím se a pravím: posledních 10 pokusů a jdeme. Míč nemíč. ... ... a nic. Končím. Finíto. Zítra budeme pokračovat. Říkám mu: dnes není ta správná konstelace ... synu, hvězdy nejsou nakloněny. Je čas převzít kontrolu nad emocemi )) ... no přijde ke mě jedna arabka a říká. Vystřel z téhle strany. Říkám jí, jj ... zkusím ... je to ale jedno. Obě strany jsou stejné. Tady střílej 🙄 Dobře ... Střelím a trefím ten míč přesně doprostřed. Jasně ... Tvl to nevymyslíš. Arabky záchvaty smíchu ... tak jsem jí pogratuloval a šel )) #příhody #děti #park