Byla jednou jedna malá holčička, která ze všeho nejvíce milovala panenky. Ve svém pokoji už jich měla obrovskou sbírku. Jednoho dne, když si sama prohlížela jeden starý obchod, zahlédla v koutě opravdu nádhernou panenku. Byl by to dokonalý přírůstek do její sbírky. Jen doufala, že bude mít dost peněz, aby si ji mohla koupit. ​„Kolik ta panenka stojí, prosím?“ zeptala se staré ženy za pultem. ​„Tato panenka není na prodej,“ odpověděla stařena. ​„Ale je tak krásná,“ žadonila dívka. „Moc ji chci!“ ​Paní začala být podrážděná: „Říkala jsem ti, že není na prodej.“ ​„A proč ne?“ naléhala dívka. ​„Protože ta panenka je prokletá!“ ​„No a co… To je v pořádku, mě to nevadí.“ ​„Neprodám ti ji… Ale pokud ji opravdu musíš mít, vezměte si ji. Ale jestli se stane něco zlého, mě neobviňuj!“ ​„Ach! Děkuji vám!“ řekla dívka s nadšeným úsměvem, popadla panenku a vyběhla z obchodu. ​Holčička byla tak nadšená, že panenku získala úplně zadarmo, že běžela s panenkou v náručí celou cestu domů. Když dorazila k jejich domu, vešla do prázdné vstupní haly a postavila se k výtahu. ​Dveře se otevřely a ona vstoupila dovnitř, přičemž svou novou panenku pevně svírala v objetí. ​Dveře se zavřely, ale výtah se ani nepohnul. ​Holčičku přepadl strach a začala se třást jako osika. ​„Bože můj,“ pomyslela si vystrašeně, „tohle už je ta kletba?“ ​Vtom ucítila, jak se panenka v jejím náručí zavrtěla. Její hlava se velmi pomalu otočila přímo k ní. ​Holčička chtěla křičet, ale ze staženého hrdla nevydala ani hlásku. ​Panenčina víčka se zachvěla a pomalu se otevřela. Zírala na ni svýma skleněnýma, neživýma očima. ​Pak otvřela pusu a řekla: ​„Zmáčkni to tlačítko do patra, ty krávo!“ #pohádka #panenky #strašidelné