Ona se přitom Židovkou stala až kvůli Hitlerovi - do té doby byli asimilovaná rodina, která žila normálním životem jako ostatní české obyvatelstvo. Byla to rodina, která se považovala vyloženě za rodinu českou, otec byl členem Sokola, byli součástí plzeňského kulturního života. Tu zkušenost ale považovala pouze za jednu ze zkušeností svého života. Nechtěla být redukována jen na několik let holokaustu a na osud židovského národa. Pro ní zásadní bylo, že směla dělat hudbu, že mohla natáčet Bachovské komplety. Říkala, že by byla nerada, kdyby to, co způsobil Hitler, mělo zastínit to, co ona více než 50 let života po válce tvořila. Nadační fond, Plzeň, místní židovská obec i biskupství by příští rok chtěly založit na připomínku Růžičkové festival, který by se věnoval staré i moderní hudbě.
15. 4. 2026
Kameny zmizelých připomínají v Plzni i židovskou rodinu cembalistky Růžičkové