Nevěděl jsem, co mám dělat. Měl jsem ho rád, bavili jsme se o všem. Ale nic jsem mu neslíbil, to bych musel být blázen.

Říkal mi, že si jeho žena nezaslouží nic jiného než zabít. Až půjde shrabovat hnůj, tak ji mám shodit do pásu a utlouct násadou a bude to vypadat, že ji zabil pás. Dokonce mi říkal, že ona má sílu, ať se na to připravím. Říkal mi, až mě poveze na vlak do Pardubic, ať jí chytnu za volant, že se vybouráme a pak ji mám dotlouct, že to bude vypadat jako havárka. Říkal mi, že jsem nesvéprávný a když ji zabiju, že se mi nemůže nic stát.

Nervozitě se nedivím. Je to smutek se vším všudy, a to z mnoha důvodů. Myslím si, že jsou ohroženy obě instituce, které se v České republice těší velké důvěře občanů a jsou široce respektované. Jako takové si od politiků zaslouží slušný férový přístup. Jenže politici odmítají diskutovat, narážíme do neprodyšně zabetonované zdi. Smutek cítím i z toho, že slyším řadu nepravd, zvláštních manipulací a mýtů. To, co cítím, je vlastně nejen smutek, ale i vnitřní nazlobení.

Právě tato akce bývá označována za první velkou mírovou záchrannou operaci Červeného kříže ve Spojených státech.

Obžalovaná dívku deptala, když se jí chodila ptát, jak se jí líbí v boudě, kam ji vystrnadili. Když odjeli pryč, zamkli dům a nestarali se, co bude jíst, kam půjde na toaletu. Trest by měl být nepodmíněný, aby si obžalovaní uvědomili, jak špatně se chovali.

Bylo to nouzové řešení. Řekla, že bude radši v roubence, než aby se vrátila do pokoje k mladší sestře. Domů mohla přijít kdykoliv, nezamykali jsme. Mohla si vzít jídlo, kdy chtěla...

Dívku psychicky týrali. Nepečovali o její emoční potřeby ani výživu. Jídlo si musela obstarávat sama, ponižovali ji nadávkami, obžalovaná na ni křičela, nebrali ji na rodinné výlety, odstrkovali ji od zbytku rodiny. Neposkytovali jí dostatečné ošacení, špinavé prádlo si musela sama prát. Znalci posuzovali její osobnost komplexně. Jejich závěry jsou pro soud naprosto správné a ničím nejsou zpochybněny. Odpovídají tomu, co bylo vyhodnoceno z výpovědi poškozené.

WhatsApp se začíná otevírat modelu, kdy část funkcí nebude součástí standardní aplikace zdarma.

Obžalovaná dívku deptala, když se jí chodila ptát, jak se jí líbí v boudě, kam ji vystrnadili. Když odjeli pryč, zamkli dům a nestarali se, co bude jíst, kam půjde na toaletu. Trest by měl být nepodmíněný, aby si obžalovaní uvědomili, jak špatně se chovali.

Bylo to nouzové řešení. Řekla, že bude radši v roubence, než aby se vrátila do pokoje k mladší sestře. Domů mohla přijít kdykoliv, nezamykali jsme. Mohla si vzít jídlo, kdy chtěla...

Dívku psychicky týrali. Nepečovali o její emoční potřeby ani výživu. Jídlo si musela obstarávat sama, ponižovali ji nadávkami, obžalovaná na ni křičela, nebrali ji na rodinné výlety, odstrkovali ji od zbytku rodiny. Neposkytovali jí dostatečné ošacení, špinavé prádlo si musela sama prát. Znalci posuzovali její osobnost komplexně. Jejich závěry jsou pro soud naprosto správné a ničím nejsou zpochybněny. Odpovídají tomu, co bylo vyhodnoceno z výpovědi poškozené.

Říkal mi, že si jeho žena nezaslouží nic jiného než zabít. Až půjde shrabovat hnůj, tak ji mám shodit do pásu a utlouct násadou a bude to vypadat, že ji zabil pás. Říkal mi, až mě poveze na vlak do Pardubic, ať jí chytnu za volant, že se vybouráme a pak ji mám dotlouct, že to bude vypadat jako havárka. Nevěděl jsem, co mám dělat. Měl jsem ho rád, bavili jsme se o všem. Ale nic jsem mu neslíbil, to bych musel být blázen.