Na Letišti Václava Havla v Praze se v posledních dnech vytvářejí dlouhé fronty na příletech, neboť cestující ze zemí mimo Schengen musí procházet novým, důkladnějším zpracováním, což vede k dvouhodinovému čekání na kontrolu biometrických údajů. #LetištěPraha #EES #Cestování

Tak vláda zakazuje poslancům cestovat, ale Babišova Tunda má 3 zahraniční cesty za měsíc a to jen proto, že si Andrej Babiš nemá s kým povídat ve staroslovenštině. Babišova Tünde Bartha: Za půl roku 16 zahraničních cest https://t.co/helQpkhGeN #politika #cestování #Babiš

Poprvé v životě sem se v Latinské Americe vypravil na pláž a koukám, že už mě někdo předběhl. https://t.co/DBfcowJQN9 #LatinskáAmerika #pláž #cestování

Na Letišti Praha se tvoří dlouhé fronty při pasové kontrole příletů ze zemí mimo schengenský prostor kvůli zavedení evropského systému vstupu a výstupu (EES), což přimělo ředitele letiště Radomíra Lašáka svolat mimořádné jednání, na kterém se budou hledat opatření pro zkrácení čekacích dob a vyhodnocení připravenosti letiště na tuto situaci. #letiště #EES #cestování

To lhaní Tomia Okamury ohledně cestovky pro plyšáky by fakt nemělo zapadnout... Po jeho vystoupení v UdK se sešlo docela dost podnětů a připomínek, které ho usvědčují z několika nepravd: Kancelář pro plyšáky skutečně existovala, Okamura v ní figuroval jako společník, v pondělí přitom v televizi řekl, že to byla jen "nějaká reality show, kterou si vymyslela Česká televize". Lež. Firma Toy Traveling vznikla v roce 2010 jako reálný podnikatelský projekt vzešlý z pořadu Den D. Hlavní zaměření firmy - zájezdy pro plyšové hračky v Praze. Okamura byl v projektu přímo zapojen jako jeden z investorů společně s Danou Bérovou a zakladatelem projektu Markem Hlávkou. V té době Okamura projekt aktivně propagoval a využíval pro to všechnu svoji mediální známost, nicméně po roce cestovka skončila pro nezájem. Jak potvrdil i jiný účastník pořadu, dnes firma "Vyvrbim", pořad Den D rozhodně nebyla jen reality show na oko. Podle jiných informací měl dokonce Tomio velký podíl na pozdějším neúspěchu, přičemž on na projektu vydělal, ale po krachu házel celou vinu na Marka Hlávku, který původně s projektem přišel. Ten to pak hodně těžce nesl, protože ho Okamura v médiích opakovaně neprávem pomlouval... Pořád to do Okamury sypat! #TomioOkamura #plyšáci #cestování

🗣️ Tomio Okamura tvrdí, že cestovku pro plyšáky vymyslela Česká televize. ❌ To je Nepravda. Autorem nápadu byl Marek Hlávka; pořad Den D mu pomohl získat investory. Televize projekt představila, nevymyslela. Vydávat cestovku za pouhou televizní zábavu je zavádějící: Okamura i Dana Bérová do projektu vložili každý 150 000 Kč. Nešlo jen o vystupování před kamerou, ale o podnikatelskou investici. 🗣️🚧 Nejlepší protiargument poskytl sám Okamura už v roce 2010: „I když to zní jako legrace, jde o seriózní obchod.“ Tehdy veřejně propagoval placené zájezdy pro plyšáky, nikoli pouhou scénku pro pobavení diváků. ‼️🚧 Milion japonských a desetitisíce čínských turistů? S těmi čísly je to složité. Těžko to prokážete jsko kež, nebo pravdu. Euro už v roce 2002 psalo o přibližně 35 tisících japonských klientů ročně. ⁉️ 💰 Jak je to s tím byznysem Okamury pro japonské a čínské turisty? ⁉️🇯🇵🇨🇳 Nebylo to tak, že japonské a čínské turisty sehnaly cestovky v Číně a Japonsku a Okamura jim v Česku pouze připravil program a zajistil ubytování? 🗣️ Okamura sám v roce 2011 vysvětloval, že zájezdy zahraničním turistům přímo neprodává: jeho zákazníky jsou cestovní kanceláře, které si objednávají služby pro své klienty. 🗣️ Jeho vlastní slova: „Co se týče zahraničních turistů, nejsme cestovní kancelář, která by přímo prodávala lidem zájezdy.“ Tím sám rozlišil prodej zájezdu turistovi od dodávání služeb zahraniční cestovce. ⁉️ Kdo tedy pracoval s turisty? O asijských a amerických cestovkách Okamura řekl: „Jejich záležitostí je tvorba zájezdů a práce s jednotlivým klientem. Mými klienty jsou pak tyto cestovní kanceláře.“ ℹ️👤 Zjednodušeně: zahraniční cestovka sestaví a prodá zájezd, místní partner zajistí služby v cílové zemi. Okamura svůj byznys nazval „velkoobchod s evropským cestovním ruchem“; zmiňoval ubytování, jídlo, průvodce i vstupenky. U české Miki Travel to Aktuálně popsalo ještě přesněji: servis pro turisty posílané mateřskou skupinou. Česká firma podle článku sama nesjednávala kontrakty s japonskou klientelou, ale najímala průvodce a objednávala hotely či restaurace. U Miki Travel je nutné odlišit řízení od vlastnictví. Podle rozboru z roku 2017 byl Okamura jednatelem, zatímco vlastníkem byla britská Group Miki Holding Limited. ⁉️🇨🇳A čínští turisté? Okamura popisoval tento model obecně pro asijské cestovky, takže odpovídá i této části otázky. Rozhovor však nejmenuje konkrétní čínské prodejce ani smlouvy; tvrdit, že známe cestu každého klienta, by bylo přehnané. „Dovezl jsem milion turistů“ proto není totéž jako „osobně jsem je získal a prodal jim zájezdy“. Sám Okamura používal slovo „přivezete“ i pro tento servisní model. Výrok může být obchodní zkratkou, nikoli důkazem osobního získání milionu zákazníků. 🗣️✅ Tomio Okamura by spíš měl říct: „Podílel jsem se na zajišťování pobytů klientů zahraničních cestovek.“ Ani údaj o 80 tisících klientů ročně z rozhovoru neříká nic o milionu Japonců. #cestování #byznys #Okamura

Ženy při cestování často utrácejí více než muži na zajištění své bezpečnosti, což si žádá dodatečné náklady na věci jako jsou dražší ženské pokoje v hostelech či častější využívání taxi, přičemž tato situace odráží širší problémy bezpečnosti, jimž čelí. #soloženy #bezpečnostcestování #cestování

@HusbauerJan @piratipraha Zkusím poradit. Když nebudete jezdit obrněným transportérem, bude možná místa víc😃 #tipy #cestování #humor

Mám takovou superschopnost: jsem schopná zabloudit i na tý nejjednodušší trase. Občas jdu opačným směrem, umím jít i podle mapy v mobilu, kterej mám vzhůru nohama, a když se dostanu do tempa, začnou se mi v hlavě objevovat příběhy a zapomínám koukat, kudy jdu. Dnes mě čekal poslední přechod hor a to natěžko; teda mám tu batoh max 9 kilo, ale na ty mý záda to je až až a nechceš jít víc než těch 17 km, akorát že jdeš. Poprvý jsem sešla z cesty hned na začátku: prostě jsem minula odbočku a rázovala si to po široký cestě. Zjistila jsem to asi po kilometru, ale podle mapy se měly obě cesty spojit, tak jsem to neřešila. Jako spojily by se: kdyby se tam najednou neobjevil železnej plot, kterej nešlo přelízt. Ale vedle tekl z kopce potok a u něj náznak cestičky: to půjde. Jakoby šlo, jen mě trochu rozhodily náhle se objevivší krávy, který šly potokem přímo proti mně. Takhle: já se krav nebojím, ale jednak koukaly dost výhružně a jednak, jak blbě vidím, jsem si nebyla jistá, že maj všechny vemeno. Taky že neměly, zblízka bylo zřejmý, že to jedno není dojnice, nicméně podle velikosti jsem usoudila, že je to vůl a v klidu ho obešla. Chvíli jsem se prodírala popadanejma stromama a klaplo to! Byla jsem zpět na trase, což mi ovšem vydrželo pouhej kilometr; směr jsem držela, ale zas o dvě vrstevnice vejš. To už umím, dolu to šlo BUKOVÝM! lesem snadno a tam jsem se rozhodla, že už budu fakt dávat pozor. Jenže jsem začala myslet na práci a na to, jak sehnat peníze, abych si mohla dělat už je to, co chci, a ne to, co musím, cesta vedla z kopce, tak jsem do toho šlápla… long story short: šla jsem úplně opačným směrem někam k silnici v údolí. Tohle už trochu bolelo, musela jsem ten kopec vyšlapat zpátky a nebylo to kousek. Nezbylo nic jinýho, než jit s mobilem v ruce a každou chvíli kontrolovat, jestli jsem na trase, bylo to otravný, ale až na jeden zádrhel, za kterej mohla GPS, která se v sedle zasekla a já tam pobíhala jak Forest Gump po lese, než jsem zjistila, kde jsem a kam jdu, to už pokračovalo bez problémů. Pokud teda nepočítám závěrečnej sestup do vesnice o vejškovej kilák níž: odhadem tak pět kilometrů vedla cesta takovým tím volně napadaným kamením a štěrkem: klouzalo to jak kdybych šla po slupkách od banánů, asi tak desetkrát jsem uklouzla tak, že jsem skončila na zadku, naštěstí jsem s tím počítala, umím padat a dost to odpružil batoh. Za každou zatáčkou jsem doufala, že už tam bude konečně normální terén a za každou zatáčkou znovu a znovu zažívala zoufalost, protože ty šutry byly never ending story. Nakonec jsem to po dvou nekonečnejch hodinách doklouzala dolů živá a zdravá, bohužel totéž nemůžu říct o těch milovanejch barefootech. Btw batoh bylo vlastně to poslední, co mi dnes vadilo. Zajímavý na tom všem je, že ty nohy, co mě už měsíc brněly a cestou s batohem na nádraží před odletem se to zhoršilo tak, že jsem zvažovala to odpískat, přestaly brnět hned v Tiraně na letišti. S tím dejchanim to trvalo dýl, první tři dny jsem furt nemohla pořádně dodechnout, dnes jsem si na to ani nevzpomněla. Jen je teda na hovno, že zejtra letím domů. Takže jestli jste to dočetli až sem, tak na mě valte důvody, proč se vracet. Kočku a dceru ani nezkoušejte: kočka je happy u spolubydly a dcera u svýho chlapce. #cestování #příroda #dobrodružství

Byli někteří skeptikové, kteří nevěřili, že dojedu 56letym autem do UK. Takže zdravím od Kanálu, zítra pokračování směr Skotsko! https://t.co/WmQZ0oYaRg #cestování #dobrodružství #automobilismus

Španělsko pokračuje v lákání rekordního počtu turistů, s 11,5 milionu návštěvníků v červenci a celkovými příjmy přes 82 miliard eur od začátku roku, avšak města jako Barcelona a Mallorca čelí nátlaku a zavádějí restrikce kvůli masovému turismu. #turismus #Španělsko #cestování

Čekal jsem dnes na električku do Rigy, předchozí spoj mi ujel před nosem. Seděl jsem na lavičce na perónu, telefonoval s chábrem, kousek vedle seděl na lavičce ďáďa a lemtal pivasík. Po chvilce se zvedl, začala klasická opilecká chůze, najednou spadl ke žluté čáře a vypadalo to, že se překulí až do kolejiště. Vystartoval jsem své obézní tělo, běžel k němu, pomohl jsem mu na nohy a odvedl ho mimo perón. Ptal se odkud sem, jestli umím polsky a pak jako král - jestli bych mu nedal jednoho juráše. Říkám že nedal, protože to chce na chlast, na což po pravdě odvětil, že je to pravda 😹 #Riga #cestování #život

Článek popisuje tragickou transformaci města Moynaq v Uzbekistánu, které se z kdysi prosperujícího rybářského centra stalo pouštním hřbitovem lodí v důsledku ekologických změn způsobených odvodňováním řek, vedoucím k dramatickému ústupu Aralského jezera. #Moynaq #AralskéJezero #Cestování

Dale Sanders, ve věku 91 let, se stal nejstarším člověkem na světě, který dokončil celou Appalačskou stezku, když 31. srpna 2023 dosáhl vrcholu hory Katahdin v Maine, čímž překonal vlastní předchozí rekord z roku 2017. #AppalačskáStezka #Cestování #VěkNeníPřekážkou #dobrezpravy

Super je, že většina cest v horách tu je značená, o něco míň super teda je, že všechny cesty jsou značený stejnou červenou značkou, takže se mi stává, že jdu furt po červený, a najednou koukám, že jdu úplně jinam, než mám v itineráři. Což vlastně nevadí, je mi jedno, na kterej kopec vylezu, vrchol jako vrchol. Dnes se mi to stalo i cestou dolů, jdu po červený, pro jistotu čeknu trasu v mobilu a co myslíte? Jo, byla jsem na jiný trase: to by opět nevadilo, všechny končily tam, kam jsem šla, trochu mrzutý ale bylo, že tohle byla bezkonkurenčně nejhorší downhillka a celou cestu jsem děkovala, že jestli mám něco v pořádku, tak to jsou kolena. Dnes jsem kromě stáda ovcí, kterýmu jsem pro jistotu dala na stezce přednost, potkala i lidi: vzájemně jsme se vyfotili na vrcholu a popřáli si šťastnou cestu. Na vrcholový fotce mám na triku buď hnusnej propocenej flek, nebo krásný srdce. Já se kloním k tomu srdci. #cestování #hory #turistika

Zkušený horský vůdce Manuel Reindl upozorňuje na nebezpečí spojená s plánováním túr v rakouských Alpách, kdy rekordní počet nehod a výjezdů záchranářů způsobuje rostoucí popularita outdoorových aktivit, nedostatek vody a nebezpečí plynoucí z nedůvěry v mobilní aplikace. #Cestování #Alpy #Bezpečnost

Nakonec to bylo easy. Z letiště do Skadaru minibusem, celou cestu teda v koloně, ale byla tam klimatizace. Pak jsem asi v 50 stupních Celsia, kdy se mi z luxusní švýcarský čokolády od Terezky na cestu udělala rozblemcaná poleva, přešla město k hotelu, odkud měl teoreticky jet minibus aspoň do půlky cesty do hor, do městečka Tamara. Číšník mi řekl, že pojede za dvě hodiny, tak jsem si objednala cappuccino, ačkoli mi bylo jasný, že bude hnusný, protože na Balkáně uměj jen takový ty kafe, co je piješ z náprstku a máš pak infarkt: a taky hnusný bylo. Napadlo mě si to osladit, nemám ráda bílej cukr, ale v cestovní ledvince mám vždycky pár sáčku s hnědým cukrem nebo sladidlem. A taky teda se solí, což jsem zjistila hned při prvním loku: ale stejně bylo hnusný žejo. Zatímco jsem přemejšlela, jestli ho tajně vylejt, nebo nechat, přišel číšník, že tamhlety dva týpci jedou do do Tamary, akorát že neměli minibus, ale takovej ten smrdící rozhrkanej špinavěj minináklaďáček, tak jsem se vzadu aspoň připoutala, i když jako jediná. Řidič cestou různě zastavoval, přebíral vod různejch lidí balíčky a zas je jinejm lidem dával a sem tam někdo nasedl a v další vesnici zas vystoupil. V Tamaře jsem došla kousek za centrum a první auto, který projelo, mě vzalo. Posledních 5 km jsem už došla. V tomhle baráku bydlím sama: majitelé maj dům o zahradu dál. Okno je rozbitý, nejsou tu žádný klíče a tu zásuvku nekomentuju. Je tu hezky a všude kolem zvoněj kravám zvonečky. #cestování #Balkán #Skadar

Dneškem bohužel naše cesta Evropou končí. Děkujeme vám za podporu 🖤🤍 https://t.co/1wureTZXPl #Evropa #cestování #podpora

Hoši, dnes 19:30 vyjíždím od Bakeshopu směr Baku, abych to do října stihl. Mám dvě místa. Pište. #Baku #cestování #Bakeshop

Výjezd do Baku je absolutní sen. Mnohonásobně lepší než jet někam do Barcelony nebo Liverpoolu. Těším se moc #Cestování #Baku #Dobrodružství